Album Imagine Dragons snadno zapadne
„Hrajeme na kytary, bicí a basu, takže nám říkají rocková skupina. My ale zbožňujeme silné melodie, skladby dávající pocit exploze a nehodláme se za to omlouvat,“tvrdí zpěvák Dan Reynolds z americké kapely Imagine Dragons, která bude největším jménem letošních Colours of Ostrava.
Za oblibu silných melodií se Imagine Dragons přirozeně omlouvat nemusí. A na své aktuální, třetí desce Evolve se takové melodie klenou skoro v každé písni jako středověké stropy. Bohužel se kolem nich kapele nepodařilo vybudovat něco navíc. A o explozi už vůbec mluvit nelze.
Nalijme si čistého vína, Evolve prostě a jednoduše nudí. Je tu pár chytlavých kousků. Zcela určitě mezi ně patří skladba Whatever It Takes, která přijde hned po úvodní příliš elektronické a hlavně příliš unylé I Don’t Know Why. Imagine Dragons tu z rapovaných slok přecházejí do nosného refrénu se vzdušnými vokály a napětí mezi oběma částmi písně způsobuje příjemné mrazení.
Pomalu, ospale, lenošivě
Ne že by jednotlivé skladby byly špatné – Believer je vystavený na výrazné rytmické stopě, ač jinak plyne poměrně lenošivě, Walking the Wire zase začíná už zmíněnou silnou melodií, ale nestačí se rozvinout v něco zábavného. Popíkový refrén s opakovaným textem „we’re walking the wire“se opravdu nepočítá. Podobně je nadějný začátek zadušený také v následující skladbě Rise Up. Když už se rozjede trochu nakoplejší refrén, kapela nezapomene přidat hodně zpomalený můstek. Konečně trochu šlape píseň I’ll Make It Up to You, jež ovšem zase trpí chronickou nezapamatovatelností.
Imagine Dragons tedy dali dohromady docela rozmanitou desku s vlastně ne špatnými písničkami. Nahrávce ovšem chybí jasný hit nebo něco, čeho by se posluchač mohl jednoznačně zachytit. Když tedy dojde na závěrečnou (a ospalou) Dancing in the Dark, hrozí, že už i posluchač bude chrápat. I kdyby ne, na album Evolve půjde celkem snadno zapomenout.