Strany 22 a 23
Poutavé semifinále, očekávaný výsledek. Federer – Berdych 3:0. V Americe mají naše děti volnost, říká Petr Korda
Karel Knap reportér MF DNES na Wimbledonu
omáš Berdych chtěl jenom vyhrát tenisový zápas, ale mohl si připadat jako zloděj v chrámu. Stál proti němu všeobecně obdivovaný až zbožňovaný velekněz wimbledonského centrkurtu Roger Federer, který usiloval o účast v jedenáctém wimbledonském finále. idol zaskvěl dalším malým tenisovým zázrakem.
Berdych jim podívanou rozhodně nepokazil. Naopak nutil nadčlověka za sítí k nejvyššímu možnému nasazení. A taky on, byť ho většina diváků viděla v roli zlosyna, jenž se chystá pokazit vznešené plány kladnému hrdinovi, slyšel mnohokrát aplaus po svém vytříbeném úderu.
Jako například po skvostné přestřelce v úvodu třetí sady, z níž unikl díky lobu vylovenému skoro z první řady hlediště a následnému kurážnému přechodu do útoku.
Pro Federera střetnutí s ním nebylo pokojnou mší. Hecoval se, lamentoval, vyčinil i míčku, který mu při přípravě na podání nevychovaně odskočil. Jednou nahlas vynadal sám sobě, což si snad nikdo jiný na světě nemůže dovolit.
„Vstoupit na tento dvorec je výsadou, jsem vděčný pořadatelům, že mě na něj tak často posílají,“řekl.
Berdych též miluje hlavní stadion v All England Clubu. Jeho důstojnost a rozlehlost. Napjaté, zdvořilé a hluboké ticho před zahájením výměny, dokonale způsobilé k uspávání nemluvňat. I ryčný potlesk tenisově vzdělaného publika.
V úvodu se propadl do ztráty 2:4, nicméně vzápětí skóre otočil na 5:4. Následovala dlouhatánská série podržených servisů.
Český vyzývatel ji málem přetrhl v šestém gamu třetího setu, kdy modla s bílou čelenkou ztrácela 15-40 a její suverenita se zachvěla.
Pak se ovšem na Berdychovu stranu snesly hromy a blesky. Eso. Eso. Přímý bod z podání. Eso. 3:3.
A vzápětí brejk. Pokus o svatokrádež se nepodařil, ačkoliv na zelené jeviště z tribun vyšlehly i pobídky: „Come on, Berdych!“
Tenhle kus se líbil, diváci ne úplně oddaní Federerovi by se nehněvali, kdyby se protáhl. Ti pravověrní ovšem dál šeptali i křičeli povzbudivá slůvka v angličtině, němčině i francouzštině. Po dvou hodinách a 18 minutách byli vyslyšeni.
Federer si před poslední výměnou stran o pár vteřin déle poseděl na křesílku. Ještě pár loků vody... Na scéně ho vítal rachot, v němž by zanikl snad i start tryskáče.
Za minutu a půl zazněl nebeský chór znovu. Game, set and match... Federer. K rekordnímu osmému wimbledonskému titulu už potřebuje jen v neděli zdolat Chorvata Marina Čiliče.
Poražený, leč nikoliv pokořený Berdych v mezinárodní části tiskovky čelil osmi otázkám na Federerovu výjimečnost. V té české pak vyjádřil potěšení ze svého wimbledonského počínání. Obhájil loňské semifinále i mamutí porci bodů. Byl spokojený s podáním, pevným zdravím, koncentrací a výkony bez propadů. V minulých měsících se soužil, v Londýně okřál.
Na žebříčku zůstane patnáctý. V dalších týdnech by ovšem rád vykročil vzhůru. Jeho příští cíl?
„Návrat do desítky!“