Turci před rokem zabránili puči a pomohli diktatuře
Porážka vojenského puče většinou přináší vítězství demokracie. V Turecku, kterému se právě před rokem podařilo potlačit pokus části armády o uchopení moci, však přinesla oklešťování svobod a nástup diktátorských metod vládnutí.
ANKARA Vojenský pilot, který údajně měl před rokem na mušce letoun s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, ale nesestřelil ho, zcela určitě změnil dějiny Turecka. Ani po roce od potlačení vojenského puče však není jasné, zda k lepšímu, nebo ještě k horšímu. Odpovědi na to nedaly ani víkendové oslavy porážky puče. Ty i svým průběhem připomínaly spíše triumf samovládce a nového diktátora země než oslavy návratu pučem ohrožené svobody a demokracie do této dnes už téměř nejlidnatější evropské země.
„Jsem vděčný všem občanům, kteří bránili svou zemi,“prohlásil ve svém projevu k výročí potlačení puče prezident Erdogan, který se porážku převratu pokoušel vydávat za úspěch lidu. „Lidé tu noc neměli zbraně, měli vlajky, a co je důležitější, měli svou víru,“prohlásil Erdogan. „Miliony lidí, kteří vyšli do ulic bránit čest našeho národa.“
Po roce, kdy se v zemi vyšetřuje, zatýká, vyhazuje z práce a kde stále platí velice tvrdý výjimečný stav, úřady ještě nebyly schopny prokazatelně zjistit, kdo stál za vojenským pučem. A nepodařilo se ani vyloučit verzi, že se jednalo o provokaci zosnovanou lidmi kolem samotného Erdogana, s cílem najít záminku pro likvidaci mocenských a politických protivníků. Republikánská lidová strana, největší opoziční síla v zemi, se sice před rokem proti převratu postavila, ale dnes ho označuje za „řízený“a tvrdí, že převrat ve skutečnosti zosnovali lidé z Erdoganova okolí.
Na konci května nedaleko Ankary začal proces s dvěma stovkami údajných hlav puče, včetně nepřítomného duchovního Fethullaha Gülena, ale ani ten zatím žádné odpovědi na zásadní otázky nepřinesl.
Erdogan však nepřestává svým poraženým protivníkům vyhrožovat tou nejtvrdší pomstou. „Nikdo, kdo zradí tento národ, nemůže zůstat nepotrestán. Až se objeví u soudu, měli by přijít v kombinézách jako vězni z Guantánama,“hlásá prezident a dodává, že strůjcům puče „srazí hlavy“. To by mu, v případě, že bude přijat retroaktivně, mělo umožnit znovuzavedení trestu smrti. Ten Turecko před lety zrušilo, aby splnilo jednu z podmínek zahájení rozhovorů o vstupu do Evropské unie. Teď ale jdou tyto ohledy stranou a Erdogan podle vlastních slov se znovuzavedením trestu smrti neváhá. „Pokud mi bude předložen poté, co projde parlamentem, podepíšu ho,“dodal.
Ani po roce v Turecku nekončí masové zatýkání. Pokračuje i vyhazování lidí z práce, především z univerzit, škol a státních úřadů, dotklo se už 150 tisíc lidí. Obviňování z příslušnosti ke skupině Fethullaha Gülena se nevyhnulo také mnoha vlastníkům velkých firem, jejichž majetek byl znárodněn či jinak obstaven.
Se snahou o vypátrání a likvidaci údajných pučistů se svezlo i zatýkání opozičních politiků, především mezi zástupci tureckých Kurdů. Doprovází ho tvrdé zásahy proti nezávislým médiím, zakázáno bylo na 150 novin a různých sdělovacích prostředků. Několik novinářů bylo odsouzeno k drakonickým trestům mnoha let vězení.
Rozdělené Turecko
Celkem je dnes ve vězení nebo obviněno na padesát tisíc lidí a počet Turků žádajících v zemích Evropské unie o politický azyl strmě roste. „Současná vládnoucí elita nepovažuje proces očištění turecké politiky od svých nepřátel za dokončený,“varuje český generální konzul v Istanbulu Petr Mareš. „Není také sporu, že způsob, jakým takzvaná očista probíhá, je velmi vzdálený standardům, na které jsme zvyklí v Evropě, pokud jde o uplatňování práva,“dodal Mareš pro Český rozhlas.
Obrovská účast na víkendových oslavách, i referendum o přechodu na prezidentský systém, které Erdogan sice těsně, ale vyhrál, však ukazuje, že mezi velkou částí obyvatel má hlava státu někdy až fanatickou podporu. Ale i opozice v čele s Republikánskou stranou ukázala celkovou sílu před týdnem, kdy na její demonstraci v Istanbulu přišly stovky tisíc lidí.
Ani rok po poraženém puči a účtování s jeho údajnými strůjci na úkor turecké demokracie není souboj o další podobu Turecka zřejmě definitivně rozhodnut. Ale že Erdogan tahá za delší konec, to je po roce od puče zcela zřejmé.