Polsko překračuje hranici demokracie
Vsobotu, tři hodiny po půlnoci, schválil polský Senát, druhá komora parlamentu, v němž má většinu vládnoucí Právo a spravedlnosti (PiS), zákony, jež v rozporu s ústavou předávají pravomoc obsazovat posty soudců Nejvyššího soudu do rukou ministra spravedlnosti. Klíčový soudní orgán, jenž rozhoduje i o regulérnosti voleb, se tak stává zcela závislým na vládě.
V Polsku, jemuž „ze zadního sedadla“vládne Jaroslaw Kaczynski, muž kromě poslaneckého mandátu bez funkce, ale jako předseda vládnoucí strany s téměř diktátorskou mocí, jsme si za poslední už téměř dva roky museli zvyknout na ledacos. Na úplné ovládnutí veřejnoprávní televize a rádia, na ignorování rozsudků Ústavního soudu, na masivní porušování léta fungujícího zákona o státní službě, na vládou šířené bludy o havárii prezidentského speciálu ve Smolensku...
Evropská komise se už přes rok snaží přivést Polsko k rozumu a přinutit ho dodržovat alespoň ty nejdůležitější zásady demokracie. Jenže nástroje má poměrně slabé a je to zdlouhavé. Politici unijních států se přitom na veřejnosti tváří, jako by se nic nedělo, poplácávají se s Poláky po ramenou a nechávají všechno na Bruselu.
Ryszard Petru, předseda polské liberální strany Nowoczesna (Moderní), která má v Sejmu téměř třicítku poslanců, vyzval po posledním kroku vlády demokratický svět, aby přestal nečinně přihlížet tomu, jak vláda PiS zavádí „autoritářský režim“. Politik, jehož partaj je mimo jiné partnerskou stranou hnutí ANO, varuje, že pokud zákon o Nejvyšším soudu vstoupí v platnost (chybí jen podpis prezidenta), přestane v Polsku existovat dělba moci a nezávislost soudů, což jsou základy demokracie.
Je načase, aby k vývoji v Polsku přestali mlčet i čeští politici, v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Ten se má už ve čtvrtek setkat v Budapešti na summitu V4 s polskou premiérkou Beatou Szydlovou. Tolerováním toho, co se děje v Polsku, ale i Maďarsku, ohrožujeme i český demokratický systém. To nejmenší, co by měl Sobotka udělat, je demonstrativně zrušit svoji cestu na setkání se Szydlovou. Jako jasné gesto, že autoritářské Polsko bychom za spojence považovat nemohli.