Vítejte v parku „padlých“soch
Magistrát sčítá umění ve veřejném prostoru. Nechtěná díla plánuje odsunout na okraj metropole
Jakub Heller radaktor MF DNES
S takovým přístupem ale nesouhlasí sochař Pavel Karous, který se obává, že se město takto zbaví hodnotných děl vzniklých za minulého režimu. „Ti Leninové a Gottwaldové, Zápotočtí a Nejedlí z ulic zmizeli už v roce 1990. Dnes politici často označují socialistickým realismem pejorativně vše, co vzniklo před rokem 1989, jen na základě vlastního vkusu. Ve skutečnosti u nás sorela existovala do roku 1958 a pak už se stát reprezentoval spíše pozdní modernou,“říká Karous, podle kterého je umění minulého režimu již historicky uzavřená kapitola, která by měla být chráněná.
Jak ale Krnáčová naznačila, nemusí jít jen o díla z komunistické éry. „Často se také stává, že někdo věnuje městské části sochu a ta ji bez jakéhokoliv rozmyslu umístí do veřejného prostoru, aniž by někdo posoudil, jestli je dílo kvalitní a do prostoru se hodí,“uvedla.
Lev, motýl či tančící umělci
Pravdou je, že nové sochy často vyvolávají u Pražanů smíšené reakce – například pestrobarevná plastika motýla od brazilského umělce Romera Britta na Ortenově náměstí. Jedněm se líbí, pro druhé je přeplácaným kýčem. O které sochy budou ulice chudší, nechtěla Fuchsová prozradit s tím, že to vyplyne z výsledků katalogizace a z jednání s radnicemi. O osudu děl by spolu s městskými částmi měla rozhodovat magistrátní komise složená z odborníků a politiků.
Fuchsová ale uvedla dva příklady novějších děl, kterým cesta do parku monumentů minimálně hrozí.
Prvním jsou díla sochařky Anny Chromy, konkrétně fontána se čtveřicí soch tančících umělců na Senovážném náměstí a plastika mnišské kápě bez těla u Stavovského divadla. Tvorba umělkyně vzbudila pozornost i letos na jaře, když se proti umístění plastiky Franze Schuberta do vnitrobloku Akademie múzických umění ohradila v otevřeném dopise část tamní akademické obce. Autorka se podle signatářů „pohybuje na hranici kýče nebo často za touto hranicí“.
Druhým příkladem je okřídlený lev v parku na Klárově, tedy památník věnovaný československým letcům, kteří za 2. světové války působili v Britském královském letectvu. Dvoumetrovou sochu darovala radnici Prahy 1 britská komunita žijící v Česku. Už její osazení ale provázely spory Prahy 1 a pražských památkářů, kterým vadilo provedení díla i skutečnost, že ve zmíněném parku již jeden pomník je. „Místo lva bychom pro letce nechali vytvořit nové, hodnotnější dílo, které bychom mohli mít v centru Prahy, ale tento počin bychom rádi viděli někde jinde,“řekla Kaplická.
Podle Karouse se ve veřejném prostoru nekvalitní díla začala objevovat právě a zejména po revoluci a do této kategorie podle něj patří i vyjmenované sochy. „O tom, co je kýč, by ale neměl rozhodovat politik. Spíše nezávislá komise, kterou ovšem nemá sestavovat paní Krnáčová, ale odborná výtvarná obec, tak jak je to běžné na Západě,“říká.
U děl, která jsou ve vlastnictví magistrátu, nebude mít Praha s přesunutím zřejmě problém. Narazit by ale mohla u těch, která patří radnicím. Třeba dvě ze tří pražských soch Anny Chromy a okřídleného lva vlastní Praha 1. A ta o jejich odstranění nechce ani slyšet.
„Socha lva na Klárově je pro Prahu 1 nedotknutelná právě proto, že je nedotknutelná pro válečné piloty. Kvůli nim jsme ji vztyčili a jim jsme povinováni jejím zachováním. Snahám o odstranění památníku se budeme bránit všemi dostupnými prostředky,“řekl Oldřich Lomecký (TOP 09), starosta Prahy 1 . Stejně tak prý radnice nedopustí ani přemístění soch Anny Chromy, které byly podle starosty umístěny v souladu se všemi povoleními.