Vendulka Holá
Pohled na cenu másla dnes možná zákazníka vyděsí, ale za průměrný plat si ho koupí víc než v roce 1989. A za to, že stojí okolo padesáti korun, mohou i hloupé kroky EU.
Mohla by nahradit světové vrcholové manažery, přesto je skoro čtyři desítky let věrná Celní správě ČR. Za svou práci dostala i Řád čestné legie.
Víte, kolik stálo máslo v roce 1989? Asi uhodnete, proč se ptám. V krámě je teď rekordně drahé. Ministerstvo zemědělství se dokonce obrátilo na Evropskou komisi – není to prý „český, ale evropský nebo možná globální výkyv”. Obchodní řetězce říkají, že za to nemohou a že za tím stojí naše touha po másle. Producenti zastoupení Českomoravským svazem mlékárenským zase za jeden z důvodů růstu ceny považují to, že „v letní sezoně mají každým rokem dojnice nižší tučnost mléka”.
Dříve lépe nebylo
Jako makroekonom nemohu s chováním dojnice v létě polemizovat. I když s ním jako občan nesouhlasím. Doufám, že mi nějaká politická strana slíbí ve volebním programu řešení letních nálad dojnic.
To, že řetězce drtí všechny dodavatele, je jasné. Ale že by to měl vyřešit Brusel, třeba nějakou 300stránkovou analytickou studií, prosím ne – spíš by měl konat méně. Ale popořadě. Aby makroekonom mohl cenu másla nějak vyhodnotit, potřebuje znát, jak se vyvíjela v delším časovém úseku, a k tomu ještě kupní sílu Čechů. A pak diskutovat nabídku a poptávku. Proto se na začátek ptám, kolik stálo máslo v roce 1989.
V roce 1989 stálo desetikorunu. Cena se dále vyvíjela takto – za dvacetikorunu poprvé bylo v roce 1991. Za třicet korun v roce 2007. Za čtyřicet korun v roce 2013. A nyní je na rekordu, podle Českého statistického úřadu stojí v průměru 47 korun.
V roce 1989 byla průměrná mzda v Česku 3 170 korun. Takže, kdo si chtěl udělat jeden měsíc v životě plný másla a nakoupil ho za celou výplatu, mohl si doma rozmazat 3 710:10 = 371 kostek. Nevím, co by s tím však dělal. Tehdy jsme rizoto vařili z těchto příměsí – rýže, vývar ze slepice, zeleninová směs, cibule, olej, pepř a sůl, eidam a kečup.
Pokud by máselné hody přežil, pak by si člověk v roce 1991 za mzdu 3 792 korun koupil 189 kostek po dvaceti korunách. Říkalo se tomu transformace. A navíc postupně margaríny zavelely k útoku přes masivní reklamu v televizi.
Do toho vycházely studie a rádoby studie ve stylu velké bitvy o máslo – zda je to zabiják přes cholesterol, nebo pro zdravého člověka vhodný tuk, anebo zda jediný dobrý tuk je ten rostlinný.
V roce 2007 už průměrná mzda dosahovala k 20 957 korunám a na máselnou párty šlo nakoupit 698 kostek. O šest let později, když už máslo stálo okolo čtyřiceti korun a průměrná mzda vyšplhala na 25 035 korun, si šlo pořídit 625 kostek. Zlaté časy – tehdy jsme začali dělat rizoto pořádně.
No a dnes, když stojí máslo kolem 47 korun a průměrná mzda je 27 889 korun, může si člověk, který celý plat utratí za máslo, narvat do sklepa 593 kostek. Jasný závěr: jestli někdy máslo bylo drahé, tak na počátku devadesátých let. Od té doby jeho cena rostla, ale ještě rychleji šly nahoru platy. Másla si můžeme koupit víc a namazat si s ním vše, co chceme.
A rizoto už můžeme bez obav o svou peněženku vařit podle Zdeňka Pohlreicha – arborio, šalotka, olej, šafrán, víno, vývar, sůl, pepř, parmazán a 60 gramů másla (ano, čtvrtka).
Shrnuto, dlouhodobě roste poptávka po másle v Česku, Evropě i v USA. A dlouhodobě roste i jeho cena. To je normální, ne? Navíc, když se podíváte na nabídku, uvidíte, jací hlupáci tady v Evropě jsme.
Mezi roky 2007–2013 přišla ekonomická recese. Ceny surovin šly krátkodobě hodně dolů. Hlavně mléko. Ve 2009 to zemědělci dali pěkně najevo – demonstrovali proti jeho nízkým výkupním cenám, kvůli kterým prý museli snižovat početní stavy krav.
Protest zahájili v Ústí nad Orlicí, během dne vylévali mléko na řadě dalších míst Česka. Znehodnotili desítky tisíc litrů. Nejen Česko, ale i celá Evropa na to reagovaly – jak jinak – zvýšením dotací. Aby ceny nešly ještě níže, Unie platila za to, že se nebude vyrábět mléko. Tehdy však byla „přebytečná nabídka“, dnes je „nedostatečná“.
Špatný systém
Zemědělci měli tenkrát na demonstraci transparent – Chceme chovat krávy, ne poslouchat voly. Dotace však berou všemi deseti, kdo by nebral. Ale v hlavě musejí vědět, jak je celý systém totálně špatný.
Krom toho od roku 2014 poptávka silně ožila. A dotacemi deformovaný trh setrvačností dál plodil nedostatečnou nabídku – třeba v roce 2007 se v Česku podle databáze Eurostatu vyrobilo 37 tisíc tun másla. Loni 28 tisíc. Do toho ještě započítejte export mléka do Německa.
To prostě nejde, aby při tom všem ceny nerostly. Naštěstí s tím ruku v ruce jdou i naše platy.
Takže, buďte v klidu, pohled na tu cenovku u másla je opticky strašný – ano, taky nakupuju a jsem normální (alespoň si to myslím), ale ta cenovka je vysvětlitelná a odpovídá trendům a hloupostem v Evropské unii.
Dnes však nemusíte máslo cpát do mrazáku a předzásobovat se, nemusíte znovu vařit komunistické rizoto. Nemusíte ani jako správný důchodce objet tři supermarkety, postačí si vyhledat na internetu, kde na něj zrovna mají akci a dá se sehnat i pod čtyřicet korun. Víte, co je hlavní? Nemít máslo na hlavě.
Jestli někdy máslo bylo drahé, tak na počátku 90. let. Od té doby jeho cena rostla, ale platy rychleji.