Kremelské prsty nemusí být všude

Antonín Rašek sociolog

Donald Trump nenadále navštívil Paříž. Politiky a komentátory ani tak nezajímal obsah jednání, pokud stál s výjimkou Pařížské dohody o klimatu za řeč, ale daleko víc to, čí je to vlastně vítězství. Emmanuelu Macronovi, o kterém se píše jako o novém Napoleonovi, návštěva amerického prezidenta v den státního svátku určitě posílila sebevědomí. Ale jak pomohla Trumpovi?

Amerika jako by se teď utápěla ve sporech, jak Kreml ovlivňoval prezidentské volby. Mezi podezřelé se dostal i Trumpův syn, který se od ruské právničky pokoušel získat kompromitující materiály na Hillary Clintonovou. Je to vážná politická chyba. I když informace předána nebyla nebo ji Ruska vůbec neměla. Nad prezidentovou hlavou visí jako Damoklův meč impeachment. Jeden senátor na cestu k jeho sesazení už vyrazil. Aktivizovala se proti němu část občanské společnosti, zvláště intelektuálové.

Taková situace logicky ukrádá Trumpovi čas a energii tvořit ucelenější strategii vládnutí a působí nevyzpytatelně. Musí zároveň čelit nedůstojným poznámkám evropských politiků, že se jako amatér musí politické řemeslo naučit. Jde přitom o představitele supervelmoci.

Spor se vede o to, jde-li o obranu demokracie, nebo se prostě někteří politici s porážkou Hillary nevyrovnali. K potvrzení obou důvodů se argumenty najdou. Věřme, že převažují k podpoře toho prvního. Ono to bolí, když někdo prohraje se třemi miliony hlasů navíc. Jenže takový je americký volební systém a nelze ho chválit, jen když se hodí.

Těžko se ale zbavit pochybnosti, zda má Moskva prsty všude a jestli jsou tak mocné, jak se mnohdy prezentují. Nechali se snad Američané dezinformacemi zmást natolik, že to ovlivnilo jejich volební preference? To by je jako demokraty dost dehonestovalo.