Bylo to správné rozhodnutí

Studenti zapojení do projektu Hodinový vnuk za seniory docházejí pravidelně. „Nejčastěji si jen tak povídáme,“říká studentka střední odborné školy sociální v Bohnicích Nikola Brchelová.

Jak jste se k projektu Hodinový vnuk dostala?

Studuji sociální školu v Bohnicích. Přišel tam za námi pan Sekanina s tímto projektem. Mě ta myšlenka nadchla, protože dobrovolnictví se věnuji odmala. Když jsme pak šli do domova za seniory poprvé, tak jsem věděla, že jsem se rozhodla správně.

U seniorů jste pravidelně vždy hodinu. Jak setkání probíhá?

Já osobně navštěvuji dvě seniorky. Ke každé z nich chodím pravidelně jednou týdně. Chodíme vždy ve dvojici s kamarádkou a čas trávíme hlavně povídáním. Záleží samozřejmě na tom, jakou má paní náladu, ale většinou tu hodinu proklábosíme, což je hrozně zajímavé i pro nás. Díky vyprávění získáme nový pohled na některé věci ze života.

Připravujete se na setkání nějak? Vybíráte třeba dopředu, o čem se budete bavit?

To ani ne. Většinou to vyplyne z toho konkrétního setkání. A záleží hodně na jejich náladě.

Máte od seniorek nějakou zpětnou vazbu?

Nejhezčí je, když tam přijdeme a vidíme, že z toho mají radost. Jedna z těch paní se nám třeba i dost otevřela.

V čem?

Vypráví nám o vztazích v rodině, které jsou u lidí v domovech pro seniory často komplikované. Rodina ji sice jednou měsíčně navštěvuje, ale bývá to pro ni náročné. Ona o nich hrozně hezky mluví, ale je ráda, když za ní přijdeme i my. Ráda si s námi povídá o mládí.

Jak vnímáte celý projekt?

Určitě mě velice obohatil a chtěla bych se na něm podílet dál. Ti lidé si zaslouží péči a úctu a také to, abychom jim dali najevo, že nejsou na obtíž. Díky Hodinovému vnukovi jsem si uvědomila, že lidé by ve stáří neměli zůstávat sami. (baj)