Přežil útok na Bataclan. Teď o tom píše a kreslí
Padesátiletý francouzský grafik přežil v listopadu 2015 teroristický útok na pařížský klub Bataclan. Vyvázl sice živý a zdravý, hrůzný zážitek mu však nešel z mysli. Otázky typu jak to, že jsem přežil právě já, mu sžíraly mysl ve dne i v noci. A tak se rozhodl situaci postavit svým vlastním způsobem. Vytvořil grafický román Můj Bataclan, který vydal pod pseudonymem Fred Dewilde. V českém překladu nyní vychází v nakladatelství Argo.
Hodiny leželi v krvi
Fred Dewilde, který se jinak živí kreslením orgánů pro laboratoře a lékaře, v komiksové úpravě skupinu teroristů vypodobnil jako kostlivce-jezdce z Apokalypsy. Tyto ilustrované výjevy, jichž je autorem, doprovodil svou zpovědí, zkušenostmi ze styku s policií při vyšetřování i reakcemi rodiny a přátel. Původně zamýšlel, že román nebude jen černobílý, chtěl jej kolorovat. Když se o to ale později snažil, zjistil, že jediná barva, která mu přichází na mysl, je rudá. A to mu nepřišlo vhodné.
Na osmačtyřiceti stránkách čtenář s Dewildem prožívá celý hrůzný večer znovu. Autor sugestivně vyobrazuje moment, kdy si lehá na zakrvavenou podlahu a seznamuje se s ženou jménem Elisa, vedle které pak nehybně stráví několik hodin, snažíce se hrát mrtvé. „Nepohnuli jsme jediným svalem. Ani když se útočníci odpálili, tak jsme se nehnuli. Hráli jsme mrtvé, abychom zůstali živí,“řekl pro televizi CNN Dewilde loni v listopadu. Od té doby se jednou za měsíc s Elisou stýká. „Ona ví, jaký jsem člověk, a já zase vím, jaká je ona. Neznáme ale třeba vkus toho druhého. Začínáme se seznamovat, zjišťujeme o sobě věci na běžné, základní úrovni,“vysvětlil tehdy.
Vzali mu ženu, lásku ale ne
Dewilde však není jediným mužem, který se rozhodl s hrůznými vzpomínkami vyrovnat literární cestou. Podobný krok učinil i novinář Antoine Leiris, jehož žena a matka tehdy sedmnáctiměsíčního syna se stala jednou z devětaosmdesáti obětí útoku. Kniha pojmenovaná Mé nenávisti se nedočkáte, kterou u nás vydalo nakladatelství Malvern, vychází z facebookového příspěvku, který Leiris zveřejnil těsně po listopadových událostech a stal se tehdy jedním z nejsdílenějších projevů na sociálních sítích. „V pátek večer jste vzali život výjimečné bytosti, lásce mého života, matce mého syna, mé nenávisti se ale nedočkáte. Nevím, kdo jste a ani to nechci vědět. Jste mrtvými dušemi,“napsal.
Stejně jako události 11. září 2001, tak i současné teroristické útoky v Evropě budí v přeživších potřebu se se situací vyrovnat a předat ostatním svou zkušenost co nejsrozumitelněji. Literatura se jeví jako jedna z nejschůdnějších cest.