Barbecue u čtyřhvězdičkového hotelu. A proč ne?

Určitě. V neděli jsme se právě takhle snažili Gianluku nabudit, i Marcel Kittel k němu do éteru promlouval: Jeď, zkus to ještě, potřebujeme tě, Tour se nevzdává. On byl Gianluca opravdu na skončení.

Funguje to také naopak? Když je Zápisník Tomáše Macka reportéra MF DNES

Nad Riem mají Krista, nad městem Le-Puy-en-Velay se pro změnu tyčí obří socha Notre Dame de France, 23 metrů vysoká a 837 tun těžká. Odtud vyrážejí poutníci do Santiaga de Compostela. Tady se zastavila Tour na svůj druhý volný den. Vlastně jak kdo.

váš lídr pro celkové pořadí Dan Martin v horách plný energie a útočí, povzbudíte ho? Tak jako Polák Kwiatkowski ze Sky hnal vysílačkou do cíle v Rodezu svého lídra Chrise Frooma?

Tohle my neděláme, to necháváme jen na sportovním řediteli. V takovém finále je to ale spíš o tom na Dana nemluvit a nechat ho jet.

Údajně existují i sportovní ředitelé, kteří svým jezdcům v klidnější fázi etapy říkají na odlehčení do vysílaček vtipy.

Ani takhle daleko ještě nejsme. U nás se všechno točí jen okolo cyklistických informací. Zvlášť při dojezdu sprinterské etapy. Třeba třikrát nám detaily zopakují. Před pelotonem vždy projede jedno naše auto a potom nám přesně oznámí, jak finále etapy vypadá, jestli jsou tam ostrůvky, kruháče a tak. My si dojezdy už před startem prohlížíme z Google Earth nebo si pouštíme videa z předchozích etap v tom kterém městě. Ale i tak těch posledních padesát kilometrů ještě někdo těsně před námi projede a předá nám aktuální informace.

Pokud vysílačky vypadnou, stoupá význam kapitána na silnici, kterým je u vás Phillip Gilbert. Jak často vás organizuje?

Hlavně v situacích, kdy je nutné něco rychle rozhodnout. Zatím to tu však mají naši sportovní ředitelé pevně pod kontrolou.

Chris Froome hledí z okna svého apartmá v hotelu L´Ermitage přímo na impozantní sochu. Stáje Kaťuša a Direct Energie bydlí v Ibis Centre hned u cíle nedělní etapy, takže po ní mohli plynule pokračovat na kolech až do hotelu.

Také Ondřej Cink a jeho Bahrain Merida se zabydleli ve městě. Za českým debutantem dorazili členové jeho fanklubu a na Facebooku hlásili: „Po druhém týdnu Tour je vyždímanej jak houba na nádobí, Dřív to bývalo častější. Letos ale úniky nedostávaly moc prostoru, týmy se hned seřadily za sebou a jezdilo se hrozně rychle, mnohokrát i v nataženém balíku. Jen příležitostně se některého jezdce z jiného týmu zeptáte: Tak jak je? Ale v podstatě jsem si tu s nikým nepokecal déle než pět minut. váha je na hranici 65 kg, tělo si hledá regenerační cestičky, ale Cimbál klasicky drží jako pařez.“

Ovšem v Le-Puy-en-Velay je ubytováno pouze 12 z 22 týmů startujících na Tour. Ty další jsou jako korálky roztroušené daleko po kraji. Za dvěmi, v jejichž barvách závodí další dva čeští cyklisté, musíme autem vyrazit až do 80 kilometrů vzdáleného St. Etienne.

Proč až tak daleko? Proč si nesehnali ubytování blíž? Vždyť v Le-Puy-en- Velay bude přece i start dnešní etapy. V týmovém autobusu tudíž na cestách stráví zbytečně o 160 kilometrů navíc.

Výběr hotelu nicméně není v jejich moci. Rozdělují je organizátoři ze společnosti ASO. Tvrdí, že spravedlivě. „Jednou dostaneme hotel špičkový, jindy horší,“povídá mi Zdeněk Štybar z Quick-Stepu. „My to neovlivníme. A já to ani neřeším, mně ke štěstí stačí málo. Matrace nám náš tým převáží vlastní, takže To by bylo moc fajn. Navíc pevně věřím, že se Dan Martin může dostat v Paříži na celkové stupně vítězů. máme v uvozovkách pokaždé stejnou postel.“

Kreuzigerova Orica spala o prvním volném dnu v lacinějším řetězci Kyriad, nyní si polepšila do Best Western u letiště v St. Etienne.

„Každému týmu vychází kvalita hotelů na Tour v průměru tak na tři a půl hvězdičky,“soudí Ozren Müller, mluvčí stáje Bahrain Merida.

Štybarova parta tentokrát v St. Etienne vyfasovala čtyřhvězdičkový a luxusní Hotel Du Golf, na okraji St. Etienne, uprostřed zeleně, s bazénem či sluneční terasou. S nimi tu ubytovali ještě členy týmu Sunweb. Ti vymysleli, že si večer na parkovišti u autobusu uspořádají barbecue. Rozdělají oheň, opékají klobásky. Warren Barguil, Michael Matthews a další jezdci si dřepnou na asfalt, slunce zapadá, jim je fajn a vůbec je netíží, že takový „mejdan“se čtyřmi hvězdičkami jejich hotelu zrovna neladí.

Proč by je to taky mělo tížit, že?