To je Galibier? Radši tu knihu zase rychle zavřu

Vměstečku Romans sur-Isere, v cíli šestnácté etapy Tour, šplhá rtuť teploměru k 35 stupňům. Chtělo by to led.

Dnes, na nejvyšším bodu závodu, bude výrazně chladněji. Přesto se tu mnozí cyklisté zpotí ještě víc. Dnes čeká Galibier, hora hor. Zdeněk Štybar zná alpského obra jen z vyprávění. V knize s itineráři etap si nalistuje jeho profil a... „Radši to zase rychle zavřu.“Přitom ten profil je matoucí. Nejde totiž jen o Galibier, nýbrž také o předchozí průsmyk Telegraph, oddělený pouze krátkým sjezdem. Celkem 35 kilometrů trápení. „Ty dva kopce na sebe v podstatě navazují,“říká Roman Kreuziger.

Na scéně Tour se Galibier zjevil v létě 1911, když závod poprvé zamířil do Alp. „Jde o vyšší, těžší a studenější průsmyk než cokoliv, co cyklisté dosud zažili,“doporučil jeho zařazení Alphonse Steines, pobočník ředitele závodu Henriho Desgrange. Vyslali tudíž jezdce po prašné cestě z roku 1876, která byla směsicí štěrku a bláta mezi sněhovými bariérami, používána jen dřevorubci a pašeráky. Jediný jezdec Emile Georget tehdy vyjel na vrchol, do 2 556 metrů, aniž by slezl z kola. Ale Desgrange nadšeně psal: „Dnes, mí bratři, jsme se stali svědky vítězství inteligentního života nad zemskou tíží. Ačkoli neměli křídla, naši muži byli schopni šplhat do výšek, kam ani orli nevyletí.“

Sedmapadesátkrát se od těch dob aktéři Tour na Galibier vydali, naposledy roku 2011, kdy byl na počest stého výročí premiérově na vrcholu i cíl. Andy Schleck triumfoval po úžasném 60kilometrovém sólu a vyřkl: „Připadal jsem si, jako bych po té úzké silničce jel až do nebe.“

Dnes se z Galibieru cyklisté spustí do cíle v Serre Chevalier. Ale už ten, který jako první přejede vrchol průsmyku, vydělá 5 000 eur. U pomníku Henriho Desgrange se tu bude „rozdělovat“mimořádná prémie, nesoucí jméno praotce Tour. Jméno muže, jenž Galibier miloval víc než kteroukoli jinou horu.