Indky bourají předsudky fotbalem
Společnost Proti diskriminaci a hluboce zakořeněným předsudkům mají indické dívky nový nástroj: fotbal.
Autobus, který má už nejlepší věk dávno za sebou, se proplétá uzounkými uličkami jedné vesnice ve východoindickém Džárkandu. Ve vzduchu se vznáší těžká vůně hnoje. Začíná svítat.
Když rozhrkaný stroj zastaví, vyrojí se z něho samé dívky v teplákových soupravách. Ve věku od deseti do zhruba osmnácti let. Zvláštní je, že některé z nich drží v náručí fotbalové míče.
Na indickém venkově to působí stejně bizarně, jako kdyby si jejich české vrstevnice vybraly za celoživotní lásku kriket.
Děvčata se shromáždí na velkém travnatém plácku za vsí a za chvíli se tichem rozezní píšťalka trenéra. Holky se zápalem hlavičkují, zkoušejí přihrávky, vedení míče, střílejí na improvizovanou branku. Čiší z nich dychtivost ovládnout všechny tyhle fotbalové dovednosti, co nejlépe to jde.
Fotbal totiž těmto zdánlivě ztraceným děvčatům z odlehlého indického venkova pomáhá se osvobodit. Zbavit se zakořeněných předsudků, s nimiž se v převážně patriarchálním prostředí stále setkávají a které nedílně provázely životy jejich matek a babiček.
Kopaná je pro tyhle dívky příležitostí, novou možností, jak překonat hluboce zakořeněnou diskriminaci „slabšího“pohlaví.
„Ráda hraju fotbal, cítím se při něm sama sebou. Na hřišti najednou všechny problémy zmizí,“citovala agentura AP třináctiletou Pratíbhu Kumariovou.
Dívčí fotbal dodá sebevědomí
Na otázku, co jí nejvíc vadí, zmiňuje zaujatý pohled na ženy zejména na indickém venkově, jejich podceňování a hlavně sexuální obtěžování.
Statistiky UNICEF, Dětského fondu OSN, jí dávají za pravdu. Loni se dvanáct milionů dívek do patnácti let věku – prakticky každá pátá – stalo v Indii terčem fyzického násilí, 2,6 milionu dívek mezi patnáctým a devatenáctým rokem věku zažilo sexuální obtěžování nebo vynucený pohlavní styk.
Například právě tady v Džárkandu se šest z deseti dívek provdá před dovršením osmnácti let. Také dvě sestry Pratíbhy Kumariové se vdaly v šestnácti a sedmnácti a nikdy kvůli tomu nedokončily své vzdělání.
Fotbal samozřejmě nepřišel do vesnice Hutup náhodou. Stojí za tím Franz Gastler původem z americké Minnesoty. V roce 2009 založil neziskovou organizaci Yuwa, která od té doby vyučuje dívčí fotbal v místech, kde by to opravdu nikdo nečekal. „Tady na indickém venkově chlapci obtěžují dívky, to je zdejší norma, pravidlo. Ženy, které jsou dnes starší, během času přivykly tomu, že jsou zneužívány,“vysvětluje Franz Gastler pro americký list The Washington Post.
Yuwa se snaží ukázat dívkám, že mají právo na vzdělání, na vlastní životní cestu, místo toho, aby se co nejdříve provdaly a posluhovaly v domácnosti manžela. Fotbal jim má dodat sebevědomí. A to se prý také děje.
Míč dává naději
Mnohé dívky z Hutupu se právě díky fotbalu poprvé podívaly dále za humna své vesnice. Některé podnikly s fotbalovým míčem cesty po celé Indii, a dokonce na turnaj do Španělska.
Ale nejde jen o fotbal samotný. Mnohé „hráčky“zároveň navštěvují dívčí školu organizace Yuwa, kde dostávají základy zdravotní výchovy a chování ve společnosti.
Fotbalového programu Yuwy se celkem účastní přes 300 dívek z Hutupu a okolí.
Při hraní fotbalu se cítí šťastné. Zapomenou na překážky, jimž musí v maskulinní vesnické společnosti čelit. Míč jim zkrátka dodává naději.
„Od té doby, co se věnuju fotbalu, jsem šťastná. Dal mi odvahu jít za mým snem, moc bych si přála být novinářkou. Teď vím, že to mohu dokázat,“svěřila se sedmnáctiletá Níta, prý nejlepší hráčka široko daleko.