Bude 3. světová kvůli plynu? N

Katarská krize je úplně něco jiného, než co sledujete. Je to americko-čínský střet v zastoupení, střet o plyn – i ten váš, a doklad, že v 21. století už platí, že přítel nepřítele je přítelem.

ěkdy vidíme něco úplně jiného, než na co se celou dobu koukáme. Katarský závar, který je brán jen jako domácí zabijačka mezi arabskými bratranci, je přesně ten případ. Například věřit, že vše je kvůli katarské televizi al-Džazíra, která leží Saúdům a jejich partě v žaludku, je jako říkat, že Hitler šel do druhé světové války kvůli vysílači v Gliwicích.

Ve skutečnosti celá katarská krize jsou takové Gliwice. První ťuknutí většího střetu.

Se zájmem sledujeme, jak sokolíci klovou poštolku, ale uniká nám, že nad vším krouží orli, kondoři a harpyje – USA, Čína, Rusko, Írán. I oni mají prsty v kamnech.

Celá ta krize má totiž mnohem širší, geopolitický rozměr. Jde o nejhorší náraz, jaký Perský záliv potkal od chvíle, kdy Saddám Husajn přepadl Kuvajt.

To, co na povrchu vypadá jako šavlovačka mezi Katarem a přesilou většiny Arabů, je ve skutečnosti střet Amerikou podporované arabské aliance s Íránem, velkým partnerem Číny v Perském zálivu.

Tentokrát sice na rozdíl od roku 1990 žádné tanky nikam nevjedou – zatím, zato se razantně překreslují milenecké siločáry. Tradiční strategická manželství jsou na rozvod. Potenciální noví amanti se předvádějí. Sloupy, na nichž stála stabilita oblasti celá desetiletí, se drolí.

A do toho se ukazuje, že třetí světová válka, o níž se říkalo, že vypukne kvůli ropě nebo vodě, klidně může začít kvůli plynu, ale to berte s nadsázkou, jen jako metaforu velikosti banku, který je ve hře.

Tahle srážka v Zálivu přijít musela. V posledních letech se tam kyvadlo začalo vychylovat k Číně a vzdalovat od USA, což byl výsledek fiaska v Iráku a přesunu strategického zájmu prezidenta Obamy na východní Asii a dál. Ten si nevěděl s Araby rady, tak se vydal na vandr Pacifikem, což znělo velmi cool a in.

Ale bylo to out, protože krizové srdce světa pořád bije v píscích Blízkého východu. Donald Trump chtěl vše ve svém stylu trhnutím volantu naráz předělat. Aby obnovil americký vliv a přišlápl dveře, do nichž se dere Čína, postavil se za Saúdskou Arábii, jejíž vliv kolem Zálivu upadal. Dal najevo, že v ní vidí svoji prodlouženou ruku a arabského šéfa jako za starých časů. A protože Írán pro Číňany představuje největší vstupní bránu, přišil mu znovu psí hlavu, kterou odpreparoval Obama.

Akce vyvolává reakci. Írán si musí opatřit skálu, o niž se může opřít. Čína, samozřejmě. A saúdsko-íránská studená válka v Zálivu se pomalu stává válkou v zastoupení mezi USA a Čínou.

Těžko říct, jaké plány se honí v čínských hlavách, ale selský rozum radí, že jsou dvě základní možnosti. Ta horší: postaví se za Írán, protože zájmy Číny na Blízkém východě rostou a Írán je kritickou křižovatkou v její Nové hedvábné stezce, projektu ctižádostivějším než Marshallův plán. Navíc jí v západní Číně dělají neplechu muslimové inspirovaní radikálním islámem vyváženým Rijádem. A Číňané asi i touží trochu přistřihnout Američanům křídla.

Teď ta lepší možnost, která je zatím i pravděpodobnější. Čína se bude jen dívat – nepovažuje za rozumné si znepřátelit Saúdy, od nichž bere spoustu ropy a proobchoduje s nimi dvakrát víc peněz než s Íránem. Nejde do konfliktů, když to není nutné. Nechává pracovat čas a svoji váhu. Čína je tak trochu proti Saúdské Arábii ale jinak se nemohou ani vidět. Tohle nevyřešíte povzdechem, že jde o Blízký východ. Vysvětlení je pozoruhodnější. Nová móda. USA a Saúdové nosí tu starou: mám spojence a jeho nepřítel je i mým nepřítelem. Černá a bílá, nic mezi tím. S tím, jak USA ztrácejí vliv a svět se mění ve vícevrstevnou šachovnici, přibývá států, které vidí zahraniční vztahy jako regál s nabídkou více druhů dobrého zboží. Už to není tak, že jen jediná krabice je ta správná. Tón v téhle politice více směrů udávají Čína a Rusko – a jaksi z nouze. Ani Čína, natož Rusko nemají takovou váhu jako USA, a tak netlačí své partnery do nepříjemné pozice typu „vyberte si: buď my, nebo oni“.

Jak to vidí orel a kondor

A teď ta „válka“o plyn. Není náhoda, že to schytal zrovna Katar. Mezi Araby se totiž vymyká. Nemá ropu. Zato přetéká plynem, palivem budoucnosti. S Íránem a Ruskem patří mezi tři země světa, které ho mají nejvíc. Víc než půlku světových zásob. To je velká síla, která nedá Arabům spát. Tyhle země si založily spolek, jemuž se přezdívá plynový OPEC. Čirou náhodou je jeho ústředí v katarském hlavním městě Dauhá. „Plynařů“mají v Saúdské Arábii, Emirátech a USA plné zuby. Konkurence. Do toho se říká, že Írán a Katar se dohodly na stavbě plynovodu přes Sýrii, který by měl být druhým největším zdrojem plynu pro Evropu...

Docela velká hra. V porovnání s ní jsou al-Džazíra a další zdůvodnění katarského závaru příliš bezvýznamné. Z nadhledu, který mají orli, kondoři a harpyje, to totiž vypadá úplně jinak.

Tahle srážka v Zálivu přijít musela. Kyvadlo se tam totiž začalo vychylovat k Číně a vzdalovat od USA.