Korupční horor, příběh hrdinství? Nejspíš fraška

Jana Stránského, šéfa liberecké MF DNES

Utrestních kauz se nejdéle čeká na verdikt na Chomutovsku, Ústecku, Děčínsku, Českolipsku, Liberecku a Jablonecku. Tolik výňatek ze zprávy o rychlosti tuzemské spravedlnosti, již tento týden vydala Česká tisková kancelář. Příkrá informace postrádající literární ambice. Nahlédneme-li ji ovšem optikou detektivního žánru, můžeme se porochnit v politicko-klientelistickém hororu.

Anebo se zasnít nad historkou o bezúhonném bohatýrovi čelícím justiční chobotnici, jejíž slizká chapadla rozvalila mantinely demokratického právního hřiště.

Jak je komu libo.

Půtova dvojrole

K odvyprávění obou příběhů nám poslouží případ libereckého hejtmana Martina Půty. V roce 2014 mu policie vetkla do životopisu nevítaný odstavec. Totiž obvinění, že v kauze opravy a přestavby libereckého kostela přijal úplatek a zneužil pravomoc úřední osoby. S posledními vločkami letošní zimy pak kriminalisté navrhli Půtu obžalovat a předhodit jej soudu.

A tím věc zhasla jako zajíc postřelený v polích Českého ráje. Krátký klid před bouří, řeklo by se. Leč nad anténou Ještědu se už od té doby utkaly tisíce rozhněvaných blesků. Troskami Trosek rachotily celé symfonie hromů. A v kauze vladaře, jenž tomu všemu panuje, je ticho. Sám hejtman už musí být uondán tím, jak opakuje, že má svědomí čisté jako šestitýdenní miminko.

Přidržíme-li se prvně nahozené detektivkářské linky, spatříme Martina Půtu jako zlosyna. Podmazaného ničemu, jenž měl už minimálně dvě sezony trávit na kavalci o okoralém chlebu a vodě, nikoliv ve valčíkovém rytmu na hejtmanských bálech, popíjeje chardonnay a cintaje si na kravatu aspik z chlebíčků. Ba co hůř, obdrží-li kdy hejtman přece jen oficiálně glejt gaunera, stane se tak, jak praví druhořadým prozaikům milé klišé, s křížkem po funuse. Volby mezitím stačil vyhrát. Takže cinknuté karty v zásadních kšeftech jsou už případně rozdány. Obvyklí podezřelí blahobytně pochrupují na matracích vyfutrovaných kulaťoučkými žluťoučkými penízky.

A naopak. Sezná-li spravedlnost, že je Půta čistý, stane se legendou. Ušlechtilým pašákem, kterého podzemní struktury chtěly sejmout, ale on se nedal. Rekem, jehož jméno bylo nejprve v očích věrolomných zdevastováno, aby se v grandiózním finále dočkalo očištění. Semínko podezření, jež vyklíčilo do velikosti libereckých Císařských dubů, bude zadupáno. A zadá-li kdokoliv v příštích dekádách do Googlu termín „Martin Půta“, dostane se mu na Wikipedii vysvětlení, že šlo o muže, který prolomil korupční struktury a stal se prezidentem.

Potrestaný kostel

Zpátky na zem. Existují v zásadě dvě možnosti. Buď Libereckému kraji vládne už skoro tři roky uplacený darebák, anebo je skandálně dlouho stíhán a tupen nevinný člověk. Těžko říct, která verze je strašidelnější. Půjde-li vše podle statistik, mohli bychom se rozsudku dočkat někdy v roce 2022. Bude ještě někoho zajímat?

Nakonec je tak jediným potrestaným nedobrovolný hlavní hrdina – kdysi nádherný kostel svaté Máří Magdalény. Kriminálka vyšetřuje, justice bude soudit, oprava státem chráněné kulturní památky se (už možná navždy) zadrhla. Někdejší kapucínský klášter se hroutí a propadá do hnoje korupční kauzy.

Je toto katarze, kterou si po letech napětí zaslouží čtenář politického thrilleru?