Chybělo jen 328 kilometrů. Jak Cink musel říci dost
Byl tak blízko od Paříže – a přece tak daleko. Ondřej Cink měl už v nohách 3 212 kilometrů své premiérové Tour, posledních 328 jich zbývalo. Přesto musel říci: Dost. „Takový kousek mi chyběl,“posteskl si. Zanícené levé koleno pobolívající od minulého týdne jej ze závodu vyhnalo.
Už po čtvrtečním výšlapu na Izoard nesmírně trpěl. „Ve dvou dnech absolvoval v Alpách 58 a 50 kilometrů stoupání, což mohlo stav kolena výrazně ovlivnit,“obával se Carlo Guardascione, lékař jeho týmu Bahrain Merida.
Domlouvali kolenu ledem, elektroléčbou,
Vztah Armstronga a Tour de France obsáhl krajní emoce od zbožšťování po čirou nenávist. Cyklistiku doping zamořil natolik, že se chová tak trochu jako orwellovské ministerstvo pravdy, které se živilo neustálým přepisováním minulosti do verzí, jež vyhovují dané chvíli.
Armstrong se z dějin Tour oficiálně vypařil. Její ročníky 1999 až 2005 mají u vítěze prázdnou kolonku; náhradní šampioni jako u jiných dopujících Floyda Landise (2006) nebo Alberta Contadora (2010) vůbec nebyli určeni.
Jeho názory však smazatelné nejsou. „Lidé si mohou vybrat jednoduše injekcemi proti bolesti, fyzioterapeutickými tejpy. Bohužel, bolest neustupovala. Možná měl odstoupit už v pátečním ránu. Řekněte však závodníkovi před startem etapy, že nesmí jet.
Cink to chtěl aspoň zkusit. „Ale pokud bude bolesti příliš, musíš odstoupit. Mysli na další sezonu, na možné komplikace,“nabádal jej na startu v Embrunu týmový lékař.
Bolesti bylo skutečně příliš, jak poznal už na druhém kilometru a ještě citelněji při úvodním stoupání. Z nejdelší etapy tohoto ročníku, dlouhé 222,5 kilometru, jich závodníci neukrojili ještě ani dvacet a Cink musel sám sobě přiznat nevyhnutelné: „Končím! Dalších dvě stě kiláků bych s tím neujel.“
Stal se 30. cyklistou, který letošní Tour vzdal. Nastoupil do vozu sportovního ředitele, na sedadle spolujezdce prožil devatenácté dějství závodu, který tolik chtěl dokončit.
„Je to teď pro mě těžší psychicky než fyzicky,“přiznal.
Za cílem v Salon-de-Provence vystoupil z vozu, chvíli pohovořil s doktorem, pak s novináři. Pohodil hlavou, usmál se. Už byl smířený.
„Nastoupil jsem dnes pod prášky a doufal. Jenže marně. Nic nepomohlo,“vyprávěl.
Ještě ve středeční etapě přes Galibier, během níž odhodlaně šlapal v úniku i s Contadorem, dokázala euforie překrýt bolest. „Tam jsem měl takovou motivaci a adrenalin, že jsem na bolest úplně zapomínal.“
Na alpských svazích Telegraphu a Galibieru, povzbuzován desetitisíci fanoušků, zažil své nejkrásnější chvíle na této Tour.
Přesto možná v Cinkově teprve sedmiměsíční silničářské kariéře přišla až příliš rychle. „Nikdy předtím nezažil delší než týdenní závod, nikdy nejel tak těžké etapy jako tady,“připomněl lékař. Už po prvním týdnu navíc řešil trable s oteklými prsty. „Asi toho bylo na mě v prvním roce mezi silničáři moc a tělo vše nevstřebalo,“usoudil Cink.
Tělo teď dostane nařízeny tři dny kompletního odpočinku bez pohybu. Snad zánět odezní. „Pokud ne, uděláme další vyšetření,“plánoval lékař. Šestadvacetiletý Ondřej Cink nicméně navzdory všem potížím prokázal, že v budoucnu může být cyklistou pro třítýdenní závody. „V to pevně věřím,“usmál se.
Kolegové z týmu dnes vyrazí na trať časovky v Marseille a zítra konečně do Paříže. On s nimi nebude. „Už teď mi tým zařizuje letenku z Marseille domů.“
Tour se vám může zdát nekonečně dlouhá. Když ji však předčasně opouštíte, bývá to velmi rychlé.