Přehled Kam to dotáhli stříbrní hoši z Kanady
Dnes je to přesně 10 let, kdy fotbalová dvacítka hrála finále MS
●
V Parmě, kam odešel hned po šampionátu, jen párkrát seděl na lavičce. Rozchytal se v belgickém Eupenu, ale po přestupu do Razgradu a návratu do Česka se jeho kariéra zlomila. Dnes chytá za Provodov.
V 29 letech má v lize odchytáno jen 16 zápasů, teď bojuje o post jedničky v Bohemians.
V lize nastoupil zatím jen dvakrát. V minulé sezoně pomohl hradecké Olympii k postupu do druhé nejvyšší soutěže. ●
Nejpronikavější kariéra ze všech. Už během šampionátu se po něm poptával Real Madrid... Ze Slavie se nakonec přes Spartak Moskva dostal do Basileje a do dospělé reprezentace, kde už byl i kapitánem.
Měl pověst velkého talentu. Ve Fiorentině se nechytil, lepší to bylo v Anderlechtu, na Ukrajině měl smůlu na zranění, ve Spartě nezářil. Teď míří do Hullu.
Kapitán týmu, osobnost. V Německu trpěl fotbalově i po životní stránce, proto šel do Dukly. Ale už je zase venku v maďarském Vasas.
Kromě krátkého angažmá v Kazachstánu strávil zatím celou kariéru v české lize, kde je stále spolehlivější.
Nastupoval za Slovácko či Brno, pookřál v Polsku, kde naposledy s týmem Sandecja Nowy Sacz postoupil do první ligy.
Blonďatý obránce se vytratil, trápila ho zranění. Přes Liberec nebo Opavu spadl do nižších soutěží, nyní hraje za Bruntál. Pracoval jako realitní makléř. ●
„No name“se vracel jako hvězda. Dal tři góly, posílal polibky do kamery a chtěl ho Juventus. Šel do CSKA Moskva, kde se pohádka zadrhla. Nepookřál ve Spartě, teď mu zřejmě kariéru ukončí zranění kolena.
Pověst velké naděje v Kanadě ještě přiživil, dařilo se mu i poté v Brně. Ale nakonec zůstalo u jednoho startu za dospělou reprezentaci. Usadil se v Maďarsku, zemi své maminky. Hraje za ligový Mezőkövesd.
Dlouho hledal ideální post, pak prošel Spartou, Boleslaví, Duklou. Až poslední měsíce mu vyšly nejlíp: v Ružomberku nastřílel 14 gólů, načež ho koupil Slovan Bratislava.
David Čermák fotbalový reportér MF DNES
e mu teprve třicet, takže coby brankář mohl klidně mít před sebou ještě deset let kariéry na nejvyšší úrovni. Ale Radek Petr ví, že tahle etapa je pryč.
Místo toho vstává brzy ráno, sedá do auta a rozváží stavební materiál. Zní to zvláštně, ale je to tak: gólman stříbrné dvacítky, který před deseti lety na turnaji v Kanadě vychytal v penaltových rozstřelech Japonce i hvězdné Španěly, hraje v nejlepším věku fotbal už jen pro zábavu v krajském přeboru za Provodov na Zlínsku. A ani netrénuje.
Trochu změna proti kariéře fotbalového profíka, ne?
jsem proti jiným silným zemím chytal předtím. Měl jsem za sebou Euro devatenáctek, už jsem byl vlastně zvyklý. Takže jsem se spíš strašně těšil, Argentina, Španělsko, to bylo krásné. Obrovská motivace.
Většina z vás se ukázala, ale nakonec neudělala takovou kariéru, jak se čekalo. Kde hledat důvod? Nedosáhli jste tehdy na víc, než na co jste reálně měli?
To už jsou spekulace: možná ano, možná ne. Taky je fakt, že někteří kluci včetně mě měli v určitých chvílích smůlu, ale prostě se to tak vyvinulo. Jestli jsme překročili svůj stín, nevím. Někteří kluci udělali slušné kariéry, ale těžko se dalo čekat, že je budou mít takové jako Agüero.
Sám ale těžko můžete být spokojený s tím, jak se vyvinula ta vaše.
Nejsem. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem se vrátil do Česka, do Brna. To byla chyba, která mi zlomila vaz, to už teď vím. V podstatě mi to ukončilo profesionální kariéru, zpátky už jsem se nedostal. A když už jednou vrcholový fotbal opustíte, těžko se to dohání. Ale...
Ano?
Nechci vzpomínat jen ve zlém. Po mistrovství světa to byly v Itálii a Belgii nádherné tři roky, líbilo se mi i krátké období, které jsem prožil v Bulharsku. Na to vzpomínám rád.
Proč jste se tedy vracel do Česka?
Chtěl jsem zůstat v belgickém Eupenu, ale tam se tehdy přihodilo několik okolností, kvůli kterým to nešlo. Přestoupil jsem do Bulharska, do Razgradu, kde už tehdy byly obrovské ambice, což je vidět i dnes, kdy hrají poháry. Ale moc jsem se tam neprosadil, byli tam bulharští reprezentanti. Chtěl jsem někde chytat. Manažer zjišťoval, co a jak, a rozhodl jsem se pro návrat do Zbrojovky. Bylo to špatné rozhodnutí, nějak jsem to neustál.
Berete to na sebe?
Samozřejmě. Chybu by měl člověk vždycky hledat u sebe. Neustál jsem návrat do Česka, nedokázal jsem se s tím srovnat. Jak to říct? V Belgii jsem zažil tým, kde bylo patnáct cizinců, ale měl jsem dojem, že se domluvíme a rozumíme si líp než po návratu do Brna. Nezvykl jsem si. Někteří lidé kolem mě mi taky extra nepomohli, ale hlavní vinu nesu sám.
Ale pořád je vám teprve třicet, což pro gólmana není žádný věk. Není s vaším talentem reálné, že byste se ještě přece jen posunul z Provodova někam výš?
Spíš ne, jsem realista. Musel by mi někdo dát šanci. A jít po takové pauze zpátky do profifotbalu, do ligy? To už těžko.