Na Západě se recyklace textilu nevyplatí. Putuje do Indie

Jana Divinová redaktorka MF DNES

Každý Čech ročně vyprodukuje průměrně 10 kg textilního odpadu. Z toho 9,7 kg skončí podle statistik recyklační společnosti Potex na skládkách.

Nejenže se tak ztratí ekonomický potenciál suroviny, navíc začne škodit životnímu prostředí. V Česku se recyklují zhruba 3 % textilu. Jen v loňském roce ho Potex nasbíral 1 972 tun, konkurenční společnost Dimatex pak dokonce 5 759 tun. Nositelné šatstvo (45 %) putuje na charitu. Asi 20–25 % odevzdaného textilu končí tam, odkud k nám původně přišlo – v Asii.

Jsou to takzvaná vlákna, která tvoří nenositelné či nevábné oblečení. „Znetvořené oděvy“, jak je obchodníci v Asii nazývají, jsou společně s těmi použitelnými, avšak na Západě nežádoucími posílány nejčastěji do Indie, která se podle nejnovějších údajů BBC letos stala největším dovozcem použitého textilu.

Do severoindického Panipatu, který je znám jako světové odkladiště textilu, se posílají miliardy použitelných oděvů i textilních vláken nejčastěji z USA, Velké Británie, ale i Polska, které bylo v loňském roce podle údajů statistického portálu statista.com třetím největším vývozcem použitého textilu na světě.

„Z každých tří tun tkaniny, které jsou k nám do továrny v Shankar Mills v Panipatu dovezeny, vyrobíme 1,5 tuny příze. Tu pak zpátky přetvoříme na tkaninu. Vyrábíme z ní hlavně přikrývky, které se používají buď k humanitárním účelům při katastrofách kdekoliv na světě, nebo se prodávají za méně než dva dolary do dalších zemí, nejčastěji však do Afriky,“vysvětluje provozovatel továrny Shankar Woolen Mills Ashiwini Kumar.

V západních zemích se recyklace vláken většinou nevyplatí. „To, co lidé odevzdávají do kontejnerů, má velmi malou hodnotu, často zápornou. Mnohdy jde o odpad, jehož likvidace je nákladná. Drahá pracovní síla a nízká hodnota posbíraného materiálu přesouvá tuto činnost do Asie,“vysvětluje jednatelka společnosti Potex Lenka Jachninová.

„Provoz sběrných kontejnerů na textil a třídění pro charity může dělat jen někdo, kdo to tak cítí, má potřebu alespoň trošku ovlivnit udržitelnost života a spokojí se s pokrytím osobních potřeb. Dle naší zkušenosti je tato činnost v ČR ztrátová do počtu cca 300 kontejnerů, pak je schopna produkovat malý zisk. O všem vypovídají i obraty společností, které se tomuto druhu činnosti věnují. Ty se obvykle pohybují v jednotkách milionů ročně při obrovských nákladech. Z prodeje zbytkového textilu hradíme náklady na projekt a dlouhodobě podporujeme další charitativní organizace, které ke své činnosti více potřebují peníze než použitý textil,“říká o podnikání v oblasti recyklace textilu Jachninová.

Ziskovost se podle ní přímo odvíjí od kvality a hodnoty sebraného materiálu. Jeho kvalita a hodnota souvisí přímo s výší životní úrovně, příjmovou hladinou a také prioritami obyvatelstva. Stejná činnost v Miláně, Římě či Zurichu by tak vynesla 3–4 krát více než v Česku.

Recyklace textilu je v Česku poměrně mladý obor. I přesto lidé díky zvětšujícímu se počtu nádob na použitý textil od soukromých i charitativních spolků, jako je Červený kříž nebo Diakonie Broumov, recyklují stále více.

„V městech nad 10 000 obyvatel je výtěžnost nejlepších nádob více než 300 kg za měsíc. Se zmenšujícím se počtem obyvatel toto číslo klesá,“říká jednatel recyklační společnosti Dimatex Lukáš Killer.

Byznys s použitým textilem je podle něj v době rostoucího konzumu a rozvoje fast fashion službou veřejnosti. „Je nutné použitý textil odklonit z komunálního odpadu, aby neskončil na skládkách a dal se znovu využít. Jeho tříděním dáváme práci lidem, podporujeme neziskové organizace a šetříme životní prostředí,“vyzdvihuje přínosy recyklace textilu Killer.