Koalice se nejlépe tvoří proti Goliášovi
Jiří Němec vyučuje ústavní a správní právo na VŠ
Koalice vytvořená na jaře KDU–ČSL a STAN narazila na zákonem požadovaných 10 procent pro vstup do Sněmovny a lidovci se ji rozhodli ukončit. Před Starosty je teď volba, zda jít do voleb sami, či na stranické kandidátce lidovců.
S koalicemi je to v českém politickém prostředí složité a problémů existuje hned několik. První je dán již volebním zákonem, který po dvojkoalici požaduje nikoliv standardních 5 procent, ale dvojnásobek, po trojkoalici 15 procent, až maximálně 20 procent pro čtyřkoalici. Je to spravedlivé? Nevím, ale zákon je zákon.
Také neplatí, že by koalice dvou stran automaticky dostala nejméně aritmetický součet hlasů, který by strany získaly, kdyby kandidovaly samostatně. Efekt může být obrácený: voliči nemusí vyhovovat, že je jeho strana v koalici s jinou partají, a tak ji nebude volit.
Navíc existuje problém s lídrem. Politika se u nás hodně personifikovala, Babiš a jeho ANO je zářným příkladem. Když lidé volí ANO, volí prostě Babiše, ač bude na kandidátce jen ve středních Čechách. O program jde až v druhé, nebo spíš v další řadě. A v případě koalice je lídrem (pakliže se nejde cestou dvojice lídrů) předseda jedné ze stran. Ten za ni vystupuje navenek, a to vše budou muset skalní voliči druhé strany „skousnout“. Najít průnik programů tak komplikované není, koalice by se s mírnou nadsázkou dala na průniku programů postavit skoro s každým. Ale ono je to jedno. Volební programy nejsou, bohužel, tím hlavním, podle čeho se občan ve volební místnosti rozhoduje.
Koalice může přinést i problémy při sestavování kandidátek, o ty se totiž vedou války i uvnitř jednotlivých stran. Musíte se dohodnout s partnerem o volitelných místech, kterých je především v malých volebních krajích málo. Koalice většinou navenek deklaruje schopnost se dohodnout o programu a o kandidátkách, což má přesvědčit voliče, že se dokáže dohodnout i na vládní koalici po volbách. Ale je tohle zrovna to, co voliče oslovuje při rozhodování, komu dát hlas? Vůbec si tím nejsem jist.
Koalice může být úspěšná spíše tehdy, když je důvodem jejího vzniku ostré vyhranění se vůči silnému politickému konkurentovi. Něco jako vícero Davidů proti velkému Goliášovi. Jako se to před dvaceti lety povedlo Čtyřkoalici, která vznikla proto, aby čelila tehdy dominantním ODS a ČSSD. Ve volbách do Senátu v roce 2000 získala 17 z 27 křesel, ale za pár let skončila. Pro vnitřní rozpory. Úspěch však tehdy zaznamenala výrazný. Podle mě především kvůli negativnímu vymezení. Koalice je prostě nejednoduchým manželstvím založeným z rozumu a bez lásky. A v českém politickém a volebním systému to má objektivně těžké. Nejlépe je podle mě vyzkoušet svoji volební sílu každý sám za sebe.