Jízdu jménem Baby Driver řídí jediný nápad
Časopis Forbes nazval akční film Baby Driver „spícím hitem“. Teenegerská gangsterka s nízkým rozpočtem už celosvětově utržila čtyřnásobek, ač v řadě zemí včetně Česka teprve startuje. Úspěch jí zařídil jediný nápad.
Hrdina se živí jako řidič lupičského gangu, jinak žije muzikou; v jejím rytmu předvádí bravurní jízdu, jež by sérii Rychle a zběsile strčila do kapsy. A právě propojení obou složek, jež snímku vyneslo přezdívku akční muzikál, je jeho jedinou, i když opravdu unikátní a chytře využitou ozdobou.
Travolta nové generace
Už úvodní sekvence střihaná do muziky vykazuje originalitu, rytmus a spád, které si zejména mladé diváky okamžitě nakloní. Tím spíše, že roztančený a rozezpívaný Ansel Elgort v titulní roli žije své horečky sobotních nocí i všedních dní jako John Travolta nové generace, tedy pokolení s věčnými sluchátky na uších – třebaže pro hrdinovu posedlost si scénář zbytečně přidal srdceryvnou vysvětlivku. Idol školaček z romance Hvězdy nám nepřály sice působí jako finalista SuperStar, ale svou profesi opravdu umí. Navíc jeho „mimoňská“maska, pod níž schovává šoféra snů, vytváří zábavný kontrast vůči buranským příslušníkům podsvětí, kteří na adresu podivína za volantem trousí více či méně vtipné hlášky. Jenže to je prakticky všechno. Výtečná práce s hudebním doprovodem, jenž hraje roli stimulu, úniku i svérázného metronomu udávajícího tempo té které zakázky, se po prvním okouzlení stává pomyslnou třešinkou na poněkud již oschlém dortu. Protože historka, jejíž scénář napsal sám režisér Edgar Wright, je opotřebovaná, schematická a dokonce sentimentální.
Kostrbaté finále
V jádru slušný kluk s dobrým srdcem, nadto nešťastný sirotek, se jednou čistě z mladické nerozvážnosti zaplete s gangsterským šéfem, kterému pak splácí dluh svým řidičským uměním. A když se rozhodne z nebezpečné party odejít – jednak kvůli starému pěstounovi, o něhož oddaně pečuje, jednak kvůli rovněž osiřelé číšnici, do níž se zamiluje, nutně narazí na zjištění, že z rozjetého vlaku zločinu se nedá jen tak vystoupit. Zvláště poté, co se na scéně poprvé objeví prolitá krev.
K obehranému tématu se přidává neochota vyprávět opravdu rázně. Čas se nastavuje dlouhými námluvami, figurkami z podsvětí, vzpomínkami na matku. Vždy znovu potěší přesný generační symbol „spojeni iPodem“, nicméně ani ostře pulzující melodie neutáhnou kostrbaté finále s nápodobou desperátské romance tandemu Bonnie a Clyde, jež je zprvu morálně pochybené a posléze osvětově mravoličné.
Takže zajímavý muzikantský koncept nakonec zůstává tím jediným, co snímek Baby Driver odlišuje.