Klidně budu za píseň v rádiu platit, tvrdí Harich
Slovenský zpěvák Martin Harich vydá začátkem září desku Mapy. Část nahrávky vznikla i na pláži.
Prvním singlem z desky se stala skladba Marilyn Monroe, v níž Harich odhalil novou tvář. „Zajímavé je, že na Slovensku ji rádia hrají a v Česku spíš ne,“říká zpěvák.
Jaký efekt má, když vaši písničku rádia pouští?
Samozřejmě to vydělává peníze, ale to je pro mě okrajová věc. Kdyby ji dramaturg rádia zařadil a chtěl po mně, ať mu posílám vše, co přijde od autorského svazu, tak to udělám a ještě mu přidám. Protože hlavně je to promo – lidé si pak tu písničku zpívají i na koncertech.
Co je pravdy na tom, že Marilyn byla nahraná na jednom z vašich výletů za buskingem?
Refrén vznikl v dubnu v karavanu s výhledem na Baltské moře. Tam mě to chytlo, vybalil jsem si svoje mobilní studio a v absolutně nestudiových podmínkách jsem pořídil tuhle nahrávku. S producentem Lukášem Chromkem jsme potom zkoušeli nejdražší mikrofony, ale ukázalo se, že nahrávka z karavanu je prostě nejlepší.
Jaká je spolupráce s Chromkem?
Jsme dva kohouti na jednom smetišti. Oba jsme trochu uzavření chlapci, takže místo hádek spolu nemluvíme. Což je snad horší, než kdybychom na sebe vyběhli se sekerami – vím, že děláš blbost, ale nechám tě v tom vykoupat. Takhle vznikají docela nosné nápady, ve kterých je něco ze mne a něco z něj. Ale ten proces je docela psychicky náročný.
Kdo na desce hraje?
Vsadil jsem na živou rytmiku, bicí natáčel Roman Vícha a basu Jakub Vejnar. A od těchhle dvou skvělých muzikantů se to odvíjelo. Většinu kytar nahrál Lukáš. Když jsme si pustili jeho a moji stopu, tak jsem při vší sobeckosti musel vybrat tu jeho. V Marilyn například zpívá Sima Martausová, na Slovensku velká nová hvězda, která tam skvěle sedla.
Bude celá deska znít jako Marilyn?
Určitě bude přímočařejší než EP Pátrám, které jsem záměrně udělal spíš přemýšlivé. Říkám tomu večerní deska. Mapy budou odlehčené, ne tolik do hloubky. Marilyn Monroe desku reprezentuje jen jemně, celkem tam bude patnáct skladeb. Vybírali jsme asi z pětačtyřiceti.
To není málo. Ani ten výběr, ani ten konečný počet...
Ano, a původně jsme jich tam měli mít devatenáct, postupně jsme ubírali a asi to skončí na těch patnácti. Protože když jsem jako malý poslouchal desky, tak neměly deset tracků! A i když chápu, že tolik písní už dneska nikdo najednou neuposlouchá, chtěl jsem jednou „naložit“a vydat pořádné album.
Co bude s nepoužitými skladbami? Spadly pod stůl navždy?
Některé ano a na jiných už teď pracuju, ty písničky se průběžně vyvíjejí a posouvají.