Po sci-fi Spící obři už zatoužil Hollywood
Když před rokem napsal Kanaďan Sylvain Neuvel svou sci-fi prvotinu Spící obři, strhl se poprask. Rukopis se mu totiž podařilo dostat na ta správná místa a záhy projevili zájem o zfilmování tři hollywoodští producenti.
Původně to byla pohádka
Dílo dosud vyšlo v 15 jazycích a čtenáři serveru Goodreads, kde se hodnotí literatura, ho zařadili mezi šest nejlepších sci-fi knih roku 2016.
Příběh přitom původně vznikl jako vyprávění Neuvela jeho synovi o původu robota, kterého společně postavili. Od té doby ale trochu potemněl. Spící obři jsou prvním dílem série Akta Themis.
Přísně tajné
Čtenář může být zpočátku zmaten stylem, jakým je kniha napsaná. Jde totiž o nezvyklou formu záznamu rozhovorů, výslechů a deníků postav.
Tudíž se všechny informace o ději dozvídá až poté, co se stanou. To však románu ani trochu neubírá na čtivosti.
V knize vystupuje několik hlavních postav a všechny jsou si rovnocenné, i když anotace vyzdvihuje doktorku Rose. Ta se jako dítě propadne do krychlové místnosti s obrovskou kovovou rukou. Později se už jako dospělá dostane k výzkumu tohoto artefaktu. Zjistí, že objekt musela vytvořit jiná civilizace, protože ta lidská k tomu nemá dostatečné prostředky.
Jde tedy o jeden z největších objevů lidstva, a i proto je přísně tajný. Ruka je totiž součástí obrovského robota, který je vlastně zbraní řízenou dvěma piloty.
Protagonistu skrývají
Nejprve se děj soustředí na shánění částí robota a vývoj postav z výzkumného týmu. Kromě doktorky Rose do něj patří ještě dva piloti, lingvista, genetička a tajemný muž, který všechny vyslýchá. Ten je sám o sobě plnohodnotnou postavou s charakterem, i když se v knize vyskytuje většinou nepřímo prostřednictvím svých otázek.
Začátek knihy opravdu baví
První polovina knihy je velmi napínavá a záhadná. Čtenář hltá všechny objevy, nově nalezené části robota i vývoj vztahů v týmu. Každá z postav má vlastní motivaci, proč v supertajném projektu pracuje, a neváhá si jít za splněním svých cílů. Někdy i přes mrtvoly.
Každý hrdina se vyvíjí a zažívá věci, které ho ovlivňují až traumatizují, a podle toho následně jedná. Kniha má značně temná místa, kde se tají dech, i místa, kde převažuje motivace postav nad zdravým úsudkem.
To vše činí první polovinu výbornou. Ve druhé části však může čtenář získat pocit, že děj trochu stagnuje. Už totiž nedospívá k tak zásadním momentům jako v předchozí části, a pokud ano, tak už tolik nezaskočí.
Autor bohužel nedokáže udržet silné napětí a obrovské tajemno, které se mu podařilo vybudovat v první části, kdy prakticky nelze knihu odložit.