Kamaráde, pamatuješ, jak to začalo?
Limberský a Petržela: unikátní rozhovor matadorů Plzně před dnešním bojem o Ligu mistrů
Staré plzeňské pušky jdou do další sezony. Poslední být nemusí, ale David Limberský i Milan Petržela tuší, že se pomalu blíží k cíli. Jak jinak, společně.
„Fotbal je nejlepší zaměstnání, že?“poví rychlík Petržela s výrazným slováckým akcentem a kývne u toho na parťáka.
„To jo, bohužel netrvá moc dlouho,“řekne Limberský.
Během nevšedního rozhovoru se hodně nasmáli, ještě víc do sebe rýpali, ale našla se i témata, při kterých zvážněli.
Třeba Liga mistrů, kterou chtějí do Plzně vrátit.
Složitá cesta začíná dnes večer v Bukurešti.
Vzpomenete si, kdy jste spolu hráli velké zápasy poprvé? Asi to začalo pod trenérem Vrbou na mistrovství světa dvacítek, viďte? Limberský: Ty kráso, to už je čtrnáct let.
Petržela: Vzpomínám do dneška, vždyť já ti přihrával na gól proti Brazílii.
L: Na pravém křídle sis to seknul na levačku, mám to ještě schované u našich na kazetě. P: Oba máme háro, viď? L: A já o deset kilo míň. Dal jsi bochánek na zadní tyč, na Pavla Fořta to bylo dlouhé a já to trefil nártem přes hlavu. Sice jsem nohama nešmiknul, ale stejně to byl krásný gól. P: Brazilci čuměli. L: Já čuměl taky. Hrál na mě Dani Alves, co pak roky zářil v Barceloně. Držel mě, ale neuhlídal. A vy dva jste se tehdy vlastně znali? L: Jen letmo z kvalifikace. Ligu jsem hrál za Plzeň teprve rok, tys byl v Drnovicích. Líp jsme se seznámili až v letadle, když jsme valili na šampionát. P: Jak si to můžeš pamatovat? L: Do Dubaje to bylo šest hodin, tam jsi mi řekl, že máš jednou tak vysoký základní plat než já. To jsem zíral. P: A začalo kamarádství, které trvá dodnes. L: A pokud neumřeli, tak tam šťastně žijí dodnes...
Co máte společného?
P: Děti? L: Pohled na věc a asi taky koníčky. P: Třeba plavání u tebe v bazénu. V labuti, kterou jsi nedávno koupil. My si sedneme, spolu můžeme dělat cokoli. Vlastně cokoli ne. V ping-pongu nebo v tenise ti nemůžu konkurovat. V golfu taky ne.
L: Přemýšlím, v čem jsi lepší. Pohádáte se? P: Jedině na hřišti. L: Nadávám ti přes přes celou šířku, žes zase zbytečně ztratil míč.
Od roku 2008, kdy do Plzně přišel
trenér Vrba, jste považováni za jeho fotbalové syny. Vypiplal si vás tenkrát v Emirátech? P: Hodně se to omílá. L: Pořád na nás má stejné nároky. I když vidí, že jsme unavení, neohlíží se na náš věk. Jedeme bez úlev.
P: A když je potřeba udělat si z někoho legraci, opře se zrovna do nás dvou. Zná nás nejdéle a ví, že to sneseme. Změnil se Vrba za těch čtrnáct let? P: Je furt stejnej, je svůj. L: Je to s ním náročné.
Mimochodem, vy dva na sobě cítíte, že stárnete? Jste ročník 1983.
P: Trvá o den déle, než se dám po zápase do kupy, ale tréninky zvládáme v pohodě.
L: Hodně často chodím k fyzioterapeutům, preventivně na rázové vlny, protahuju se, hlídám se. Nemít dnešní možnosti na rehabilitaci, možná už rok nehraju.
Upřímně, blížíte se ke konci?
L: Nevnímám to tak. Jasně, možná hrajeme poslední kvalifikaci o Ligu mistrů, ale třeba jsou před námi ještě dva tři roky.
P: Já chci hrát, dokud to půjde. Fotbal je to nejlepší zaměstnání.
L: Bohužel netrvá dlouho. Jste připraveni na život po kariéře? P: Víme dobře, že ta doba přijde. Budeme se snažit upíchnout u fotbalu. L: Chci dělat pro Viktorku. Milane, vy jste mluvil o práci kustoda. P: S manuální prací nemám problém. L: Budeš u mě dělat zahradníka.
A vážně?
L: Sedm let už o tom přemýšlím. Nerozhazuju, jak si možná lidé myslí. Hodně jsem investoval do nemovitostí, do pozemků. Věřím, že se mi to v budoucnu vrátí a že peníze na život budou.
P: Mám to přes kopírák. Doufám, že to vyjde. Nejsme blázni, kteří by nemysleli na zadní kolečka. Blázni jistě nejste, ale máte nálepku fotbalových provokatérů. Dost soupeřů na vás má pifku. Kdo z vás je větší raubíř? L: Asi já. P: Ty to nastartuješ, já se chytnu. Jsem hodný kluk z dědiny, jsem klidnější. Ty jsi divoch, horká krev. Kdyby ale něco, stojím za tebou.
Kdo z vás je na hřišti rychlejší? L: Teď už Milan. Má neuvěřitelné první kroky.
P: Jenže ty jak natáhneš, doženeš mě. Třeba na stovku bys vyhrál. L: V lize je málo hráčů, kteří by měli zrychlení jako ty. P: Horší je, že u toho mám ten balon. L: Rozkmitáš se, utečeš a balon pak kopneš na pivovar. P: Já si tam ty balony schovávám, potřebuju je k nám na vesnicu. Platím si paní, která ty míče sbírá a rovnou je tam pytluje.
Kdo z vás provokuje víc?
L: Já víc mimo hřiště, ty na place, viď? Když se někdo opře do Viktorky, reaguju. Jsem na to alergický. Nebo když mě někdo osočí z toho, co není pravda. Jsem startovací.
P: Já startuju i na tréninku. Když mě někdo naťukne, chci si to vyřídit hned. Pak si řeknu, jestli to mám zapotřebí, jenže už je pozdě.
L: Dřív jsem měl hodně červených karet, ale trochu jsem se zklidnil. Už nejsem tolik nervózní.
Kdo z vás je větší srdcař?
P: Limba to má těžší, je plzeňský rodák a musí unést větší tlak. L: Ale ty už máš v Plzni taky trvalé bydliště. P: Su taky Plzeňák. Jen ten plzeňský přízvuk mi pořád nende. L: O mně zase říkají, že jsem Plzeňák, který mluví napůl moravsky, protože jsem od tebe pochytil pár slovíček, že?
Plzeňská éra trvá dost dlouho, vyhráli jste tituly, dvakrát ochutnali Ligu mistrů. Vyberete nejhezčí zážitek?
P: Těch je! Ale nejlepší bylo, jak jsme to všechno pod trenérem Vrbou nastartovali.
L: Po prvním titulu spousta lidí říkala, že jsme rychlokvašky, že zase brzo zapadneme. A vidíte, je to šest let, pořád jsme na vrcholu. Myslím, že je to obdivuhodné.
Taky si udržujete zvláštní rodinnou atmosféru. Jak byste popsali její duši?
L: Myslím, že mezi sebou jednáme fér, neházíme si klacky pod nohy. Kostra zůstává a noví se přizpůsobí většině.
A když ne? Vyštípáte je?
P: Rychle si uděláme pořádek. L: Když si někdo mladý myslí, že je mistr světa, zakročíme. Ale to je normální všude.
P: Jsme zvyklí na naši partu a víme, co si kdo může dovolit. Pokud někdo vybočí, nebyl by pak ani úspěch na hřišti.
L: Jednou vybočit může, nesmí to být trvalé.
Mimochodem, vy dva skončíte kariéru v Plzni?
P: Myslím, že ne. Budu chtít hrát fotbal, dokud to půjde. Plzeň bude mít pořád nejvyšší ambice, bude omlazovat, okysličovat a časem pro mě místo asi nebude. L: Zase máš zkušenosti. P: To jo, ale léty ztrácíš vytrvalost, rychlost, vždyť to znáš. Oba máme ještě rok smlouvu, chceme ji dodržet. Je jasné, že nejradši bych zůstal až do konce, ale... Moc si nedovedu představit, že bych hrál za jiný klub v Česku.
A vy, Davide? Přemýšlel jste nad Amerikou, nad Emiráty.
L: Ozval se taky Izrael, ale muselo by to být exkluzivní – i finančně. Kdyby plzeňské vedení řeklo, že nedostanu tolik prostoru, hledal bych cesty, ale takhle nemám důvod měnit. Jsem spokojený.
Jak by měla dopadnout sezona, abyste s ní byli spokojení?
L: Euforie trvá, prodalo se přes sedm tisíc permanentek. Ale nejdůležitější ze všeho je vyřadit teď Bukurešť a postoupit do čtvrtého předkola Ligy mistrů. Skupina Champions League je sen, a když ten sen nevyjde, musíme se dostat do Evropské ligy. Poháry jsou povinnost!
P: Vrátil se trenér Vrba a my věříme, že to zase bude klapat jako dřív.
L: Než jsem si v Rakousku zranil sval, cítil jsem se nejlépe za poslední čtyři roky. Všichni věříme, že zase bude dobře.