Pět let pro Dalíka
Bývalý lobbista se částečně přiznal k podílu na korupci.
PRAHA Několikaměsíční překvapivá „dovolená“z vězení se Marku Dalíkovi pomalu krátí. Pražský vrchní soud bývalého pobočníka premiéra Mirka Topolánka včera už podruhé poslal do vězení za podvod. Dalík si řekl 8. listopadu 2007 o 18 milionů eur za to, že zařídí firmě Steyr pokračování dodávek obrněných transportérů Pandur pro českou armádu. Dalík asi po včerejšku nepochválí své obhájce, kteří za něj podali dovolání, protože po této epizodě nakonec vrchní soud Dalíkovi ještě rok přidal. Původně měl jít sedět na čtyři roky. Přitom Nejvyšší soud původní rozsudek shodil a Dalíka pustil kvůli detailům v právním posouzení (měl být použit nový, pro obžalovaného příznivější paragraf), ale s jeho podstatou souhlasil.
Včerejšímu, druhému odsouzení předcházela první Dalíkova otevřená zpověď po deseti letech. V podstatě se částečně přiznal. Připustil, že se na schůzce o „třikrát šesti milionech eur“mluvilo, ale že je na základě připravované smlouvy od zástupců zbrojovky chtěl lobbista Miroslav Výboh. A Dalík se jen přidal a přikývl, že ano – že platba by měla proběhnout a on by měl dostat jen podíl.
Soudce Martin Zelenka mu neuvěřil. „Je evidentní, že ten požadavek přednesl obžalovaný. Změna výpovědi je nevěrohodná,“řekl soudce Zelenka.
Mimochodem na začátku Dalík tvrdil, že si na nic nepamatuje, pak výpověď upravil, že na schůzce byl, ale mlčel. „Ta kvalifikace osamělého podvodníka nedává smysl. To bych patřil do blázince,“odmítal obžalobu, že si chtěl na vlastní pěst říct o půl miliardy korun, v závěrečné řeči Dalík.
Protože soudce Zelenka ani včera zjevně nezohlednil pro Dalíka „příznivější“trestní zákoník, když mu trest zvýšil, může se teoreticky stát, že Nejvyšší soud verdikt zruší podruhé, jako se to už stalo u Lukáše Nečesaného.
Vězení s člověkem z vyšší společnosti evidentně zamává.
I jeden z někdejších nejmocnějších mužů české politiky Marek Dalík změkl a působil včera u soudu hodně zlomeně. Vypadal, jako když je člověk hodně nevyspalý.
A Dalík se po skoro deseti letech mlčení u soudu rozpovídal. Tedy řekl, že na schůzce v restauraci U Malířů padl požadavek na zaplacení částky „třikrát šest milionů eur“, aby vláda Mirka Topolánka pokračovala v kontraktu na transportéry Pandur.
Podotkl ale, že ji nevyslovil on a nechtěl peníze jen pro sebe, byť je za to odsouzen, ale peníze chtěl jiný účastník schůzky, lobbista Miroslav Výboh. Dalík požadavek pouze potvrdil a očekával, že něco z té částky dostane. Nově se pasoval do role „pomocníka“, který za pandury lobboval.
Moc to nepomohlo, protože soud ho včera poslal do vězení za podvod, stejně jako předtím. Tentokrát ovšem rovnou na pět let. Původně si měl odsedět čtyři roky.
„Tam se opravdu jednalo o částku, kterou zmiňuje obžaloba. Ta částka neměla být (celá) pro mě, i když jsem se na tom měl podílet. Nebyl jsem hlupák, abych vyžadoval půl miliardy za nic,“objasnil ve svém monologu Dalík. Vysvětlil, že celé roky mlčel proto, že by jeho verzi nikdo jiný nepotvrdil. „Jestli to tehdy bylo, nebo nebylo legální, nevím,“doplnil Dalík.
Jak se vlastně Dalík u soudu ocitl, když už byl jednou ve vězení? Prvního září loňského roku nastoupil trest. V roce 2007 si měl totiž říct o peníze za to, že Česko bude pokračovat v nákupu pandurů. Jenomže letos v dubnu, po osmi měsících vězení, Nejvyšší soud nařídil někdejší pravou ruku premiéra Topolánka pustit. Došel totiž k názoru, že je pro něj příznivější nový trestní zákoník, který mezitím začal platit. Dalík byl odsouzen podle starého.
Teď se do vězení vrátí. „Nová verze obžalovaného je nevěrohodná,“řekl soudce Martin Zelenka. Marek Dalík byl odsouzen za podvod, nikoli korupci, protože soud měl za to, že jen blufoval a nemohl rozhodnutí vlády o pandurech nijak ovlivnit.
Vězeňský jazz
Soudce vrchního soudu Martin Zelenka včera na žádost obhajoby přečetl zprávu o Dalíkově chování ve vězení ve Znojmě. Žil tam jak v internátní umělecké škole.
„Zajímal se o výtvarné umění. Studoval anglický a francouzský jazyk. Při poslechu hudby preferoval jazz. Seznamoval se s filmovými dokumenty,“četl soudce Zelenka.
Jednou se v doprovodu vychovatele Dalík vydal na vycházku do centra Znojma s výkladem o památkách. Obhajoba tak chtěla ukázat, jak se napravoval.
Obhájci se samozřejmě vzniklé příležitosti snažili využít k tomu, aby už se Dalík do vězení nemusel vrátit, ale i za cenu toho, že připustili, že nějaký trest bude muset přijmout. Najednou se přestalo mluvit o tom, že je nevinný. Byla to i předehra k finále, o které se postaral sám obžalovaný.
„Navrhuji trest, který není spojen s přímým výkonem odnětí svobody,“ukončil svou závěrečnou řeč obhájce Vlastimil Rampula. To je buď domácí vězení, či podmínka. Státní zástupce Pavel Kořán chtěl pro Dalíka ještě přísnější trest vězení (7 let), než si dosud odpykával. Také mu navrhl opravdu rekordní peněžitý trest 21,9 milionu korun.
Pro lepší pochopení toho, o čem Marek Dalík včera u soudu mluvil, je potřeba se vrátit do let 2006 a 2007. Končila éra Jiřího Paroubka a začínala éra Mirka Topolánka.
Sociálnědemokratické vlády na začátku milenia rozhodly, že si česká armáda pořídí nové obrněné transportéry. Byl to však sporný obchod, protože podle kritiků byly stroje předražené, bylo jich moc a dodávky se zpožďovaly. Původně vláda chtěla 199 transportérů za 20 miliard korun. Obchod podepsal na poslední chvíli ministr obrany Karel Kühnl z Unie svobody (která byla v koalici s ČSSD). Bylo to těsně po volbách, kdy už pomalu nastupoval k moci Mirek Topolánek.
Tomu se pandury moc nezdály, proto měla zbrojovka Steyr obavy o osud celého byznysu a usilovala o schůzky, jako byla ta, na které byl Marek Dalík.
„Pandury byly moje zásluha“
Tehdy musel stát zbraně kupovat za účasti prostředníků, což byla za éry ČSSD firma Pamco podnikatele Pavla Musely. Jak včera Dalík říkal, ta měla původně slíbených těch „třikrát šest milionů eur“a v době ohrožení kontraktu vyslala za Dalíkem vyjednavače, aby jí pomohl. „Obrátil se na mě člověk spolupracující s Muselou,“vypověděl včera Dalík, jak se k pandurům přimotal. Když Kühnl pandury podepsal, nabyl Dalík pocitu, že opravdu jako pravá ruka nastupujícího premiéra Topolánka „pomohl“a má nárok na odměnu. Staví to totiž tak, že Kühnlův překvapivý podpis už byl s Topolánkovým tichým požehnáním.
Důležité je i to, že svoje lobbisty má každá vláda a již zmíněný Musela byl spjat s ČSSD. Jenže toho chtěl vyšachovat účastník schůzky v restauraci U Malířů Výboh, který měl podobnou firmu. Chtěl převzít jeho smlouvu i s tou částkou „třikrát šest milionů“a vlastně i s Dalíkem jako pomocníkem. I Dalík se zmínil, že se mluvilo o tom, že on sám by z transakce měl mít 100 milionů korun, byť přímo jemu to nikdo neslíbil. A za onu nikdy nevyplacenou „odměnu“byl podle svých slov u soudu.