Podle čeho si vybíráme partnery
Vybíravost žen při hledání partnera se projeví i v rychlých seznamkách, říká vědkyně.
Tezi, že se protiklady přitahují, vyvrací nová studie zaměřená na výběr partnerů. Zpracovali ji experti z Národního ústavu duševního zdraví a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s brazilskou univerzitou v Sao Paulu.
Výzkumní pracovníci hledali odpovědi na otázky, co všechno hraje při výběru partnera roli a co vše tyto preference ovlivňuje. Podle jedné z autorek studie, Zuzany Štěrbové, platí, že ženy jsou při hledání partnera v průměru vybíravější než muži.
Chcete snad říct, že mužům je to jedno a koukají hlavně na vzhled?
S nadsázkou ano. U partnerských dvojic jsme zkoumali, jak se liší představa o ideálním partnerovi s reálným stavem a u žen byl nalezen menší rozdíl. Žena si na výběru protějšku dává víc záležet, zvažuje řadu věcí a jde víc do detailů. Musí. Investuje totiž nepoměrně víc do reprodukce, devět měsíců je těhotná, potom kojí… Lidský potomek je dlouho bezbranný a matka se o něj musí starat, má také omezený počet vajíček. Záleží jí tedy na tom, aby se nespojila třeba s někým nemocným, hledá přístup ke zdrojům. Mužům stačí pohlavní styk, a někdy ani to ne, poskytnou sperma a mají hotovo. Rozdíly v přístupu k výběru pozorujeme i v rychlých seznamkách typu speed dating.
Máte na mysli seznamky, kdy spolu lidé tváří v tvář krátce promluví a hned se posouvají k dalšímu objektu?
Ano a pro ženy je typické, že mnohem bedlivěji zvažují, koho zakroužkovat a říci si tak o další setkání. Zatímco muži kroužkují – když to přeženu – hlava nehlava.
Co bylo nejzajímavějším zjištěním pro vás osobně?
Ukázalo se, že muži preferují sobě podobné partnerky, ale u těch, které si nakonec reálně vybrali, je podobnost nižší. Teze, že se protiklady přitahují, se ale nepotvrdila. Vztahy založené na odlišnosti bývají méně stabilní, častěji se rozpadají, lidé jsou v nich méně spokojeni. Odlišnost byla žádána jen pro ty krátkodobé založené na sexu.
Znamená to, že si reálně vybíráme protějšek podle lidového rčení „vrána k vráně sedá“?
Je to tak. Principu, kdy lidé hledají partnery co nejvíce sobě podobné, se říká homogamie. A podobnost se týká i ekonomického statusu, vzdělání, rodinného zázemí. Muže, kteří se výzkumu účastnili, jsme požádali, aby uvedli vlastnosti z modelu takzvané Velké pětky, což je v současnosti jeden z nejpoužívanějších dotazníků.
Co obsahuje?
Patří tam extroverze, přívětivost, svědomitost, otevřenost a emoční stabilita. A to u sebe samého, pak u ideální a skutečné partnerky. Tyto vlastnosti poměrně dobře popisují osobnost člověka a každá z nich má ještě řadu charakteristik. Žádné zásadní rozdíly se neprojevily mezi heterosexuálními a homosexuálními páry, které v naší studii také figurovaly.
To vás překvapilo?
Docela. U homosexuálů se přece říká, že jeden bývá taťka a druhý mamka. To se nám nepotvrdilo. Při výběru partnera ale hraje roli spousta faktorů, takže podobnosti se hledají jinde a homogamie v osobnosti jde kolikrát stranou. V preferencích se neprojevila ani odlišnost kultury, etnika. Brazilští muži reagovali podobně jako Češi.
Jaké má specialistka na výzkum vztahů mezi lidmi a výběr partnerů vlastně vzdělání?
Vystudovala jsem obecnou antropologii na Karlově univerzitě a teď absolvuji ještě postgraduální studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy zaměřené na lékařskou psychologii a psychopatologii. Momentálně se také hodně věnuji tématu výběru partnera podle rodičů. Například u žen krásně vychází, že pokud měly pěkný vztah s otcem, mají tendenci si vybírat i podobného partnera.
Platí to samé také u mužů ve vztahu s matkou?
Tam výsledky už tak jednoznačné nejsou. Vliv matky se projevuje, ale není tolik ovlivněn vztahem k ní. Muži mají sklon vybírat si podobné partnerky, i když nemají k matce výhradně pozitivní vztah. Vyplývá to z řady zahraničních výzkumů, my se teď ale chystáme na jeden velký domácí, protože tu zůstává ještě hodně neznámých. V září zahajujeme studii zaměřenou na ženy v partnerském vztahu a chceme to důkladně zmapovat. Pokud jde o vliv rodičů, rýsují se zajímavé informace i z hlediska fyzických rysů.
Například?
Že lidé, co se narodili rodičům nad třicet let nebo výrazně starším, mají sklon hodnotit jako atraktivnější partnery, kteří mají vrásky.
Co fyzického budete dál zkoumat?
Například budeme zjišťovat, nakolik podobnou má partner tělesnou vůni s otcem. Probíhá to tak, že si dá dotyčný na noc do podpaží vatový tamponek. Děje se to za přesně stanovených podmínek, například respondentka musela žít s otcem nejméně do svých dvanácti let, otci nesmí být nad 65 let, pak se tělesná vůně mění. Vzorky budeme analyzovat. Jedna vůně bude od otce a čtyři od mužů včetně partnera. Podobně budeme srovnávat hlasy, fyziognomii…
Teze, že protiklady se přitahují, se nepotvrdila. Vztahy založené na odlišnosti bývají méně stabilní, častěji se rozpadají, lidé jsou v nich méně spokojeni.
A nebude nouze o „výzkumný materiál“?
Doufám, že ne. Se ženami nebývá problém, ty výzkumy docela baví. S muži je to horší. Obávám se, že najít zejména otce bude oříšek. Uvítali bychom, kdyby se nám dobrovolníci hlásili.