Tenis hraju jen pro peníze V
Australský talent Bernard Tomic svůj sport nesnáší a radí fanouškům: Radši na mě nechoďte
pobřežním městě Gold Coast na východě Austrálie vyrůstal mladík, jemuž věštili zářnou kariéru. Odmala vynikal – a sebevědomí mu nechybělo. „Vyhraju všechny grandslamy a stanu se světovou jedničkou,“vyhlašoval ve 12 letech. „Tenis miluju, je to moje duše.“
Dnes je Bernardu Tomicovi 24 let a vzdor nezpochybnitelnému nadání se zdá cesta ke splnění dávného snu delší než štreka z Gold Coast do Prahy. Na žebříčku je na 74. místě. Letos vyhrál jen devět zápasů. A především jeho zápal pro řemeslo značně ochabl. Tak moc, až tím Tomic šokuje. „Jsem v pasti. Tenis hraju pro peníze. Musím ho hrát,“řekl pro australský pořad Sunday Night.
Chtěl jsem lidi naštvat
Interview navazuje na jeho kontroverzní vystoupení ve Wimbledonu, kde prohrál po bezkrevném výkonu v 1. kole s Mischou Zverevem a na tiskovce poté přiznal: „Trochu jsem se na kurtu nudil. Nemohl jsem najít motivaci bojovat.“
Dostal pokutu 15 tisíc dolarů (asi 340 tisíc korun) za nesportovní chování. A kritikům tehdy odvětil: „Nemusíte mě mít rádi. Klidně si běžte dál snít o vašem vysněném autě nebo domě, já si je můžu koupit.“
A nelituje. „Australané takové řeči nemají rádi. Ale i proto jsem to řekl. Abych pár lidí naštval.“
Což se mu vskutku povedlo. Výrobce raket Head s ním rozvázal sponzorskou smlouvu. Martina Navrátilová označila jeho chování za neuctivé. Někdejší deblová hvězda Rennae Stubbsová ho označila za ostudu australského tenisu.
U Tomice nešlo o první výstřelek: pral se v opilosti, ujížděl před policisty, urážel fanouška, vypouštěl části zápasů, hádal se s australským svazem. Přesto si ho část publika cení za upřímnost a slova, jež jsou v době uhlazených elegánů Federera s Nadalem málokdy k slyšení.
Tenis si vybral mě, ne naopak. Teď ho musím hrát a jsem v pasti. Je to dřina, dřina, dřina.
Mé úspěchy jsou úžasné
Dříve přitom mluvil jinak. „Budu mít srdce jako Hewitt a údery jako Federer,“říkal Tomic ve 12 letech.
Když archivní nahrávku sledoval nyní, mihnul se v jeho tváři náznak dojetí. „Můžu začít brečet? To bylo úžasné. Díky, že jste mi to ukázali,“řekl v Sunday Night. „Tehdy jsem na tenisu miloval vše.“
Chuť do tréninků, sny o vítězstvích, touha se dál zlepšovat… Tolik toho bylo jinak. Dnes naopak přiznává: „Tenis si vybral mě, ne naopak.“A kdyby měl svému mladšímu já něco poradit, řekl by prý tohle: „Nehraj tenis. Je to dřina, dřina, dřina. Těžký život. Dělej něco, co tě baví, a užívej si to.“
Tomic velkých úspěchů nikdy nedosáhl, na žebříčku byl nejvýše 17., jeho grandslamovým maximem je čtvrtfinále Wimbledonu 2011. Takže promarněný potenciál? Australský floutek to vidí jinak. „Někdy jsem tenisu dával 100 procent, jindy zase 30. Celkově tak 50. Když to vezmu v potaz, tak mi mé úspěchy přijdou úžasné,“hodnotí. Řada fanoušků s ním nesouhlasí. Těm, kteří ho nemají rádi, ale Tomic vzkazuje: „Nechoďte na mé zápasy. Pusťte si je v televizi, ať nemusíte platit.“Pořád je slušná šance, že se budete bavit lépe než on.