Orlický vrah chce ven, bratr oběti je proti
Matka zavražděného Vlastimila Hodra tři roky hledala svého nezvěstného syna a občas se jí zdálo, že ho už našla. Ve skutečnosti ležel dávno mrtvý na dně Orlíku.
Hodrův vrah Ludvík Černý (52) nyní zvažuje podat žádost o předčasné propuštění na svobodu. Z gangu orlických vrahů zůstává za mřížemi jako poslední, protože jako jediný dostal doživotí.
Pozůstalý po jedné z obětí, která skončila v sudu na dně Orlíku, Vladimír Hodr, v půli června dostal dopis od probační a mediační služby. Justice se ho v dopisu táže, jestli by v souvislosti s Černého případným propuštěním chtěl využít služeb psychologa.
„Nedovedu si představit, že takovéhle individuum by se mělo vrátit do společnosti,“řekl včera Hodr.
Vladimírova tehdy pětatřicetiletého bratra Vlastimila zastřelil Černý zezadu v březnu 1992 ze zištných důvodů kvůli zlatým pečetím.
Hodr, který pracuje jako speciální pedagog, o žádného psychologa nestojí. „Přes dvacet let se o to nikdo nezajímal a teď najednou ano? Otec se v podstatě utrápil, ten to v sobě držel. Matka měla štěstí, že byla věřící, ta to snášela lépe, ale stejně... Já když si vzpomenu, jak jezdila v MHD po Praze a bratra hledala. Jednou třeba přišla: Já jsem Vlastíka viděla, on seděl v tramvaji, která jela směrem na Barrandov,“vypráví Vladimír Hodr.
Vražda se stala v roce 1992, ale policie vyzvedla sudy s oběťmi až v roce 1995, takže tři roky příbuzní věřili, že se Hodr ztratil, ale že žije.
Černý se pak ve vězení přejmenoval na Ludvíka Zámečníka. Dnes si trest odpykává v nápravném zařízení Horní Slavkov.
Mluvčí mediační služby Kristina Labohá vysvětlila, že ke konkrétnímu případu se vyjadřovat nemůže, ale potvrdila, že podobné dopisy skutečně rozesílají.
„V rámci programu podmíněného propuštění Křehká šance naši úředníci zpravidla kontaktují i oběti a pozůstalé s nabídkou pomoci,“potvrdila mluvčí Labohá.
Oběť Vlastimil Hodr a vrah Ludvík Černý se znali, i když přeživší bratr o jejich vztahu moc nevěděl.
„Jedna známá mi nedávno vyprávěla, že když zvonil telefon, tak naše matka říkávala: Zvedněte to někdo, to volá asi ten Černý, já to nechci vzít,“vzpomíná nyní Hodr.
V Česku se ještě žádnému doživotně odsouzenému nepodařilo dosáhnout předčasného propuštění. Venku je jen Jiří Kajínek, který dostal milost.
Černý alias Zámečník byl přímým vykonavatelem orlických vražd, to on mačkal spoušť, a proto logicky dostal nejvyšší trest.
„Parta kolem Černého si zařídila jatka na lidi. Likvidovali je jako nacisté Židy. Pan Černý díky tomu, že byl zrušen trest smrti, tak vyhrál jackpot, protože je živý,“říká Hodr.
Ten se dozvěděl o bratrově osudu také velmi drsným způsobem. „Že se něco děje, jsem zjistil, když mi volali kamarádi. Pozvali si je na kriminálku, kde se jich ptali, jestli já nebo můj otec bychom byli schopni bratra zavraždit,“dodává Hodr.
Vlastimil Hodr byl v pořadí třetí oběť gangu a Černý ho zastřelil za bílého dne v areálu benzinové pumpy v Rudné. Ukradl mu zlaté pečetě, které měl Hodr u sebe. Ty se nikdy nenašly. Pachatelé tělo rozřezali, protože mrtvola se do sudu nevešla.
Operace „Přehrada“
Pozůstalý Vladimír Hodr sice odmítá pomoc státu, ale rozhodl se kontaktovat policejní psycholožku Ludmilu Čírtkovou, aby si s ní o případu pohovořil. Ta mu už nabídla schůzku. MF DNES se Čírtková včera z rozhovoru omluvila.
Jiná policejní psycholožka Jana Blažková, kterou MF DNES oslovila, je přesvědčena, že pozůstalými může otřást propuštění pachatele i po 20 letech. „Mohou se u nich objevit nespavost, nechutenství, změny nálad, noční můry či strach,“míní Blažková.
Po obětech gangu pátrali policisté rok a půl. Akce dostala název „Přehrada“a byla ve své době označována za největší a technicky nejnáročnější.
Zlomovým okamžikem je označován 14. červenec 1995, kdy se potápěčům z báňské záchranné služby podařilo vytáhnout první sud s obětí – šlo o Jugoslávce Leorenta Lipoveciho. Postupně se pak podařilo v přehradě na Orlíku najít ještě další tři oběti. Pátá oběť byla zabita trhavinou.
Za vraždami stáli tři lidé – Karel Kopáč, šéf gangu, zmíněný Černý a Vladimír Kuna, který měl na starosti shánění sudů a jejich zavařování. Sudy pak pachatelé shazovali ze Žďákovského mostu do vod přehrady. Kopáč spáchal sebevraždu ve vězení a Kuna byl propuštěn v roce 2013, protože část pětadvacetiletého trestu mu soud prominul.
Křehká šance
Ludvík Černý a spol. byli odsouzeni v roce 1997, takže se letos Černému coby doživotně odsouzenému otevírá šance požádat o podmíněné propuštění. Podle zdroje MF DNES z justice ale Černý ještě písemnou žádost nepodal. Mluvčí sokolovského okresního soudu, kam by žádost měla přijít, se včera redakci nepodařilo zastihnout. Soud zpravidla zasedá za přísných bezpečnostních opatření přímo za branami věznice a zkoumá, jestli se vrah polepšil a jestli má nějaké zázemí na svobodě. Jednání je neveřejné, zaměstnanci věznice a soudu navíc o konkrétních vězních nesmějí podávat žádné informace. Z dopisu, který dostal Hodr, vyplývá, že Černý je zatím zařazen do dobrovolného programu Křehká šance, který předchází projednávání případu. Odsouzení jsou tam zařazeni nejméně čtyři měsíce, než budou před soudcem usilovat o propuštění. Komise pořádá pro těžké zločince konzultace a připravuje je tak, aby u soudu, až bude rozhodovat o propuštění, spíš uspěli. Černý ovšem bude těžko soudu dokazovat nápravu, když se nepřiznal.
Müller Černého předběhl
Zdroj MF DNES zároveň doplnil, že sokolovský soud bude projednávat brzy žádost jiného doživotně odsouzeného, Františka Müllera.
Ten přijde na řadu ještě před Černým. Byl odsouzen v Německu za podíl na vraždě klenotníka, ale trest si odpykává v Česku. Má odsezeno 16 let. Zatímco v Německu už by mohl uspět, protože tam doživotně odsouzení mohou ven mimořádně už po 15 letech, v Česku nejdříve po dvaceti. Müllerova žádost je proto nyní asi zbytečná, i když ji podal.
„Momentálně si odpykává trest čtyřicet devět doživotně odsouzených vězňů,“sdělila mluvčí generálního ředitelství věznic Petra Kučerová.