Experiment Sparta. Co bude dál?
Start sezony fanoušky fotbalové Sparty vyděsil. Nešláplo vedení v létě vedle?
Byl v klidu. Neměnil tón hlasu, nelomcoval s ním vztek, z očí mu nešlehaly plameny.
Do Andrey Stramaccioniho, trenéra fotbalové Sparty, nevidíte. Své pocity, pro Itala trochu netypicky, skrývá za neprůhlednou kamennou tvář. Ale mohl být i uvnitř tak nad věcí, jak působil během tiskové konference? Asi těžko. To, co jeho tým v Bělehradě při utkání s Crvenou zvezdou (0:2) předvedl, se dá shrnout do pár slov: Chaos, bezradnost, rozčarování. „Panika,“našel možná nejvhodnější výraz obránce Lukáš Štetina.
Panika rovná se bití na poplach. A to přichází na Letné dřív, než sezona pořádně začala. Jako by se Stramaccionimu tým drolil pod rukama už na začátku velkolepé mise.
Sparta se na startu ročníku dostala pod obrovský tlak a musí počítat s tím, že si do ní teď kdekdo kopne.
Pořád platí, že je třeba ocenit kuráž šéfa Křetínského, který se po letech odhodlal prošlapat v Česku nevyzkoušenou zahraniční cestu. Ale po čtvrtku už je také namístě se ptát: Nepřepálil to trochu?
Jeden, dva, deset...
Když Stramaccioni přišel, líčil, jak se s vedením shodl, že stačí přivést jednoho dva nové hráče, ale musí to být „něco speciálního“. Tahle představa od té doby pořádně nabobtnala, na Letné pózovalo s novým dresem už deset hráčů a na cestě by měl být další.
Do toho trenérský štáb plný cizinců, čtrnáct národností v kabině... S takovým zásahem se těžko tým může srovnat po několika týdnech přípravy, zvlášť když ji řada hráčů ani neabsolvovala celou.
Čtvrteční večer na stadionu Marakana odhalil, jak obrovský kus práce má Sparta před sebou. Hráči vypadali jako noví spolužáci na seznamovacím kurzu – jako by o sobě navzájem nevěděli lautr nic. Mizerný výkon pak vyvolal otázky, jestli je vůbec reálné potíže překonat bez fatálních následků.
Co se dá narychlo udělat s tím, že si hráči nerozumějí – herně a mnohdy možná ani doslova, když se v kabině mluví několika jazyky?
Co vlastně chce Stramaccioni se Spartou hrát, když v Bělehradě byla jeho taktika nečitelná?
A možná nejpalčivější otázka: přivedl ty pravé hráče?
Místo Evropy „jen“o titul?
Už při pohledu na pozice, které mají zastávat, můžete pozdvihnout obočí a naskakují vám další otázky.
Proč je v týmu šest defenzivních záložníků? Proč místo toho nepřišel jeden kreativní, když celou přípravu bylo vidět, jak Spartě zoufale chybí nápad? Proč klub ještě láká Itala Giaccheriniho, dalšího hráče na kraj, kterých má také už šest?
Sparťanské počínání zatím spíš než promyšlený projekt připomíná riskantní experiment. Když nevyjde, může tým rychle přijít o poháry. Ale tuhle možnost si zřejmě Křetínský a spol. dopředu připustili a jsou připravení kvůli přestavbě týmu Evropskou ligu obětovat. Stramaccioniho pozápasové prohlášení tomu koneckonců nahrává.
„Vedení chce nastartovat novou éru, s tím souvisí, že přijde deset jedenáct hráčů a nový trenér,“prohodil suše. „Není to omluva, ale věděli jsme, že to nebude jednoduché.“
Skousli by však fanoušci, kdyby tým, do kterého se napumpovaly stamiliony, najednou bojoval „jen“o titul? A byla by česká liga sama o sobě dostatečnou motivací pro zahraniční hvězdy typu Janka, Plavšiče nebo Mavuby?
O tom všem se dá silně pochybovat. A když ještě přičtete náročný los... Z prvních pěti kol hraje Sparta třikrát venku: v Liberci nevyhrála už pět let, v Brně tři roky a ani v Boleslavi se jí dlouhodobě příliš nedaří.
Stramaccioni musí rychle přesvědčit, že překopaný tým v kritické chvíli dokáže ukočírovat. Jinak hrozí, že se bombastické plány změní ve velký průšvih.