Už zítra v časopise Doma DNES
Byt s vůní dálek
příběhem britské autorky Chantal Coady. To byl pro Michaelu impulz. Zatoužila také vyrábět čokoládu. Dnes už ví, že to byla dobrá volba.
„Shodou náhod byla v porotě soutěže Chantal Coady, která mě svou knížkou před lety inspirovala. Bylo skvělé, že jsem se s ní mohla setkat,“podotýká.
Mezi knižní inspirací a vlastní výrobou však uplynulo ještě dlouhých dvanáct let. Míšin manžel „ajťák“získal zaměstnání v irském Dublinu a ona ho následovala. Sama tam pracovala jako projektová manažerka. V Irsku rodina strávila sedm let a narodily se jí tam dvě děti. Teprve po návratu do Česka, a když trochu odrostlo i třetí dítě, Míša našla čas a kuráž uskutečnit svůj sen. Zapsala se na dvouměsíční on-line kurz v Kanadě a neúnavně zkoušela různé recepty.
„Jako čokoholika mě uchvátilo, že čokoláda může chutnat po oříškách nebo po ovoci podle toho, odkud boby pocházejí. Může mít intenzivnější chuť a nemusí být tak sladká, jak ji známe. Už na začátku jsem věděla, že ji chci dělat z kvalitních přírodních surovin. Bylo pro mě důležité i to, aby za ně farmáři dostali férově zaplaceno,“podotýká Michaela.
Hledala ty nejkvalitnější kakaové boby, a tak oslovila farmáře v Tanzanii a Karibiku. „Odpověď mě trošku šokovala. Napsali mi, že zájemcům zasílají obvykle deset tun, v individuálním případě by mohli snížit zásilku na dvě tři tuny. Co teď? Naštěstí se našel zprostředkovatel menšího množství v Holandsku,“líčí žena.
Dnes vyrábí víceméně ručně a zatím jen s dvoudenní výpomocí kamarádky několik druhů „Míšiny čokolády“. Takové, co má na obalech vždy jednu zemi původu. Používá jen výběrové boby, odrůdy náročnější na pěstování, u kterých přesně ví, z které farmy pocházejí.
„Boby musím nejdříve přebrat a odstranit z nich nečistoty. Po opražení se boby strojem nadrtí a fukarem zbaví slupek. Přidám kakaové máslo a třtinový cukr. Směs se pak i dva tři dny mele, až z toho vznikne jemná tekutá hmota.“
Zatím Michaela zásobuje čokoládou pár kavárniček a chystá internetový obchod, do budoucna chce investovat do dalších strojů, aby odpadla část ruční práce. Ráda by vyráběla víc, ale ne o moc a se zachováním kvality.
„Jak věřím, je na mé čokoládě poznat, že ji dělám s láskou. Je dražší, ale plná výrazné chuti, takže vám stačí jen pár čtverečků. Dokonce i mým dětem. Přesvědčila jsem se, že nikdy není pozdě začít dělat, k čemu vás to táhne,“uzavírá Míša.