Italská stopka migraci? Jen na kusu Libye
Dnes začíná platit dohoda, která umožní italským vojenským lodím zasahovat proti pašerákům lidí přímo u břehů Libye. Nebude to však všude: jen na méně než třetině libyjských vod.
Na první pohled by to mohl být průlom ve snaze zastavit příliv migrantů do Evropy na dnes nejfrekventovanější trase. Podle dohody, kterou uzavřeli italský premiér Paolo Gentiloni s jeho libyjským protějškem Faízem Sarrádžem, začnou mít plavidla italského vojenského námořnictva právo zasáhnout ve spolupráci se Sarrádžovou vládou proti pašování migrantů v libyjských vodách. Znamená to, že zadržení migranti poté zůstanou v Libyi.
O vstup do libyjských vod přitom mimochodem dlouhou dobu marně žádali činitelé Sophie, celoevropského programu na boj proti pašerákům lidí.
Dohodu sice ještě mají schválit příslušné výbory italského parlamentu, ale zásadní potíže se nečekají – s tímto krokem souhlasí i důležitá součást opozice, Berlusconiho hnutí Forza Italia.
Plán se má začít realizovat postupně. Už o tomto víkendu vyrazila k libyjským břehům italská armádní průzkumná loď.
Podle detailů dohody, které zveřejnil italský list Corriere della Sera, by zhruba do poloviny srpna mělo připlout k libyjským břehům celkem šest italských vojenských plavidel – největší z nich bude korveta, relativně malá, ale rychlá a obratná válečná loď.
Akce se má účastnit na 700 italských vojáků, podpořit ji mají také letouny, vrtulníky a drony. Italští vojáci mají získat ochranu a pravomoci podobné praxi v Severoatlantické alianci. V případě napadení plavidel například budou moci použít zbraně. Vznikne také společné italsko-libyjské koordinační centrum, které se zaměří na akce proti pašerákům migrantů.
Jen 500 z 1 770 kilometrů
Háčků, které zabraňují hovořit o průlomu, je však stále příliš mnoho. Jedním z nich je postavení libyjského premiéra, který dohodu s Římem uzavřel. Sarrádžova vláda je sice podporována Západem a OSN, nemá však kontrolu nad celým libyjským územím. Země se dosud nevzpamatovala z chaosu, který nastal po svržení diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011. Dva hlavní aktéři libyjské krize, Sarrádž a generál Chalífa Haftar, ovládající východ státu, se sice minulý týden domluvili na potřebě klidu zbraní, ale čas, kdy skutečně utichnou, je zatím ve hvězdách.
Co se týká libyjského pobřeží, je dlouhé celkem 1 770 kilometrů – to je mimochodem vůbec nejvíce ze všech severoafrických zemí. A Sarrádžův kabinet z toho nyní kontroluje zhruba 500 kilometrů.
Itálie tvrdě bojuje proti přílivu migrantů nejen na této frontě. Druhým problémem jsou humanitární organizace, které denně přivážejí do italských přístavů migranty. Takzvané nevládky jsou přitom v podezření, že občas s pašeráky lidí přímo spolupracují, aby zmenšily riziko, že se běženci vyslaní do Evropy na vratkých člunech utopí. Italská vláda nedávno pohrozila, že lodím se zachráněnými migranty uzavře přístup do svých přístavů.
Aniž by hrozbu stáhla, Itálie nyní alespoň usiluje o prosazení kodexu upravujícího záchranu migrantů na moři. Jeho součástí je, že Itálie přijme pouze ty lodi nevládních organizací, na nichž je přítomna italská policie. Podle pověřeného italského činitele Maria Morconeho na tuto podmínku přistoupily téměř všechny organizace, které záchranu migrantů ve Středozemním moři organizují. Proti je podle něj pouze německá Sea Watch, která s přítomností italské policie na palubě svých lodí nesouhlasí. Lékaři bez hranic, Save The Children a další už na podmínky kývli.