Nevyléčitelná kapavka je zpět

Světová zdravotnická organizace vydala novou zprávu: kapavka (gonorrhoea) se bleskovou rychlostí stává odolnou vůči všem antibiotikům: jedná se přitom o zjištění i z vyspělých zemí EU.

Většina z nás zná kapavku mlhavě – povětšinou z literatury, kde převládá komediální tón. V nezapomenutelné ožralecké scéně vypráví polní kurát Švejkovi, že měl před léty kapavku a léčil ji hypermanganem. „Na nic jiného nebylo času ani pomyšlení,“dodává namol opilý kurát.

Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že na světě se kapavkou každoročně nakazí skoro 80 milionů lidí. Týká se to i potměšilé ústní formy, na kterou se většinou nemyslí. Nevyléčená kapavka může způsobit zánět prakticky všech vnitřních pohlavních orgánů, neplodnost, někdy i postižení novorozence. Stačila by ovšem i „pouhá“trvalá nepohoda v genitální oblasti, aby se z člověka stal zlý a samotářský morous.

V 19. století se kapavka léčívala zvláštním indonéským pepřem a jihoamerickou pryskyřicí s výsledky takřka nulovými. Nasazované rtuť, arzen a antimon působily radikálně – kdo se neotrávil, ten se snad někdy vyléčil. Vítězný penicilin přišel právě včas, v roce 1945 se demobilizované armády mladých mužů vracely z bojišť a vojenských bordelů konečně domů.

Dávkování penicilinu bylo minimální, účinek stoprocentní a prakticky okamžitý – kapavka přestala strašit a nanejvýš se stala zábavným vzpomínáním. Penicilin tehdy úspěšně léčil řadu těžkých nemocí. Objevitel Alexander Fleming při udílení Nobelovy ceny varoval před jeho zneužitím v rukou ignorantů, upozornil na nebezpečí vzniku bakteriální odolnosti – rezistence. Za pár desetiletí se varování stoprocentně vyplnilo. Konkrétně u kapavky penicilin už dávno nefunguje. Medicína přece všude vyhrává, opakují svou nesmyslnou mantru média – určitě se vymyslí léky nové! Skutečností je, že skoro všechna antibiotika byla vyvinuta do 80. let minulého století. Od té doby se jich objevilo minimálně – a ta se musí držet pod zámkem pro léčbu skutečně smrtelných infekcí.

Historie objevů a využití antibiotik vede k hořkým závěrům. Někteří příslušníci druhu Homo sapiens sapiens (Člověk dvojnásobně moudrý) obdarovali lidstvo královskými dary, ovšem jiní příslušníci druhu s dary šmelili, nevážili si jich, zcela nesprávně léčili, a co hůř, dary se dostaly do zajetí majitelů drůbežáren, kravínů a prasečinců. Velmi brzy se totiž přišlo na to, že plošné přidávání antibiotik do stravy zdravých zvířat zvyšuje masné výnosy, takže se po desetiletí celosvětově provádí.

Lidé si to s antibiotiky zavařili. Účinná vakcína proti kapavce je zatím jen zbožné přání. Skutečné možnosti jsou jen dvě – věrnost partnerům nebo kondomům – či palčivá nepohoda v nejcitlivějších místech a promazávání pepřem, smůlou, rtutí a arzenem.