V cizině se z vás stane velký patriot
Hokejista Dominik Simon už dva roky marně bojuje o místo v Pittsburghu
Jaroslav Tomas reportér MF DNES
si ve volnu do New Yorku, který je jen hodinu a půl jízdy autem. Tam jsem si odpočinul.
V týmu jste byl jediný Čech?
Jo, Dominik Uher odešel do Sparty. Naštěstí jsem uměl docela dobře anglicky, protože jsem chodil na jazykovou základku a pak šel na anglický gympl. Díky rodičům.
A teď po dvou letech jste úplný Američan?
Nooo... Zvyknete si. Když nemáte s kým mluvit česky, tak se za půl roku strašně zlepšíte. Ale pořád se někdy nechytám. Třeba když jsem reklamoval ztracený mobil u černošky, to jsem vůbec nerozuměl.
Jak jste tam žil?
Od začátku sám. Když jsem přijel do kempu, bydlel jsem vedle tréninkové haly. Pak většinu sezony v apartmánech. Naštěstí jsme tam měli takovou hokejovou komunitu a bydleli všichni kolem sebe.
Nenudil jste se?
Samozřejmě, že jo. Mám zkouknuté všechny české filmy, naposlouchané všechny české kapely, umím všechny písničky nazpamět. Když jste v cizině, tak vám Česko chybí a stane se z vás velký patriot.
Jste po dvou letech v zámoří hokejově dál, nebo vás to spíš zabrzdilo?
Má to dvě strany. Čím jste mladší a hrajete v lepších soutěžích, tím víc se zlepšujete. Proto často myslím na to, že jsem to měl před dvěma lety hezky rozjeté a mohl být nahoře... V AHL je to horší, na druhou stranu v té lize hokej nezapomenete. Co mi chybělo, to jsem se tam naučil, takže to nebyly ztracené roky.
Co vám kromě bojovnosti chybělo?
(40+54) nasbíral Dominik Simon ve 138 zápasech na farmě v AHL.
odehrál v NHL, víckrát se do sestavy Pittsburghu nevešel. Připsal si dvě nahrávky.
sledovat, jak šanci dostávali jiní mladí...
Kterým se navíc hned dařilo. První rok vystřelil Sheary, teď Guentzel. Je to, jak to je. Musím makat a věřit, že budou chtít dál vytahovat mladé kluky.
Jak probíhá komunikace v klubu jako Pittsburgh?
Tam je komunikace na hodně dobré úrovni. Mluvíte s trenéry na kempech i s asistenty generálního manažera, na konci sezony máte závěrečné schůzky. Říkají vám, co si myslí o vaší sezoně a budoucnosti. Nakonec je to ale stejně všechno na vás, jak dobře budete hrát a jak moc se jim budete hodit do týmu. To je asi úplně nejdůležitější. Ono je hezké si povídat – realita je jiná. Už jsem párkrát slyšel, že jsem hráč pro NHL, ale ještě nevědí kdy.
Říkal jste, že máte pět zápasů v NHL. Kolik jste v nich dostal prostoru?
Třikrát dost, dvakrát asi jenom dvě a půl minuty.
Jaký jste z toho měl v těch třech zápasech pocit?
Dobrý. Až na jeden zápas v New Yorku můžu říct, že se NHL hrát dá. Zvlášť když kolem sebe máte najednou parádní spoluhráče a hokej dává smysl. Když kolem sebe máte nejlepší hokejisty, tak vás to burcuje každé střídání jet naplno. Proto se v NHL hraje tak hezký hokej, proto je to nejlepší liga na světě.
Zmínil jste Martina Straku. Jakou roli sehrál ve vaší kariéře?
byl odmala mým hokejovým idolem. Ale cítil jsem, že bych v Plzni mohl mít ještě víc prostoru pro svůj rozvoj. Bylo to správné rozhodnutí, protože jsem zažil zlomový rok. Martin Straka je výborný člověk a neskutečný hokejista. V Plzni jsem se hodně naučil a přirostla mi k srdci.
Věnoval se vám?
Někdy jsme se bavili, ale on rád pomůže komukoli. Předává rady. Celý tým věděl, že ho má za zády. Je to o té osobnosti. Předá vám klid, protože ví, že nejlepší hokej předvedete, když si ho budete užívat. Zároveň je to obrovský dříč. Když vidíte takového hráče, který už ukončil kariéru, jak pořád maká v posilovně, tak vás to nutí taky. Říkáte si, že když může on – takový dědek, tak já musím dvakrát tolik.
A nakolik vám pomohla zkušenost s Jágrem? Bylo těžké se ve dvaceti psychicky srovnat s tak raketovým vzestupem?
Já si to naštěstí přehodil v hlavě a spíš si to užíval. Byl jsem mladý a nebyl na mě takový tlak a celková atmosféra na turnaji v Praze mě strhla. Ale musím přiznat, že před ním jsem byl nervózní dost. Pamatuju si, jak jsem psal našim, že tam nejdu.
Z Jágra jste nervózní nebyl?