Bravo, mistře oboru. Lafata pokořil 200
Poprvé se trefil v srpnu 2002. Po patnácti letech to David Lafata dotáhl na 200 ligových branek.
Doktor kdysi prohlásil, že mám na fotbal zapomenout aspoň na půl roku, ale spíš navždycky.
David Čermák fotbalový reportér MF DNES
všech dob, před ním už jsou jen dva nedostižní slávisté: Josef Bican nasázel neuvěřitelných 447 branek, Vlastimil Kopecký 252.
Bývalý útočník Plzně Antonín Hájek, který se zastavil těsně pod dvoustovkou? Nebo ostravský kanon Václav Daněk, který pálil i v Rakousku a Francii? Ty už teď Lafata nechal pod sebou.
A to je velký výkon, ke kterému se nikdo ze současných ligových hráčů ani náznakem neblíží. Přes sto gólů mají jen Milan Baroš s Markem Bakošem, ale Lafatu už určitě nedoženou.
Kdo by čekal, že kluk z jihočeského Olešníku vyroste v takového střelce? Vědělo se, že má talent, patřil do juniorských reprezentací, ale v prvních dvou sezonách v dresu Budějovic nedal ani gól. Zabral až ve druhé lize a po návratu začal střílet i mezi elitou.
Všechno už vypadalo nadějně, ale v nejnevhodnější chvíli mu mohlo velkou kariéru utnout záhadné onemocnění jater.
„Cítil jsem se zdravý, ale doktor při vyšetření nevěřícně kroutil hlavou,“líčil Lafata později ve vlastní autobiografii. „Prohlásil, že na fotbal mám zapomenout aspoň na půl roku, ale spíš navždycky.“
I lékař se někdy v odhadu sekne. Budějovický nezmar byl po pěti týdnech zpátky na trávníku a postupně začal ukazovat, co v něm je.
S léty vyzrál, zklidnil se a zjistil, jak nakládat s vzácným darem jménem čich na góly. V Česku byste těžko hledali útočníka, kterého instinkt tak často nasměruje do ideální pozice. Ve volnu si coby vášnivý myslivec rád zajde do lesa, v práci je jeho rajonem velké vápno.
Tam nemá konkurenci a ovládá všechny disciplíny. Branky střílí pravou i levou nohou, hlavou, hrudí, nůžkami, jednou se v lize trefil už i zadkem. Někdy si ránu pečlivě připraví, jindy doklepává do prázdné branky, ale scénář je vlastně vždy podobný: šance, střela, gól.
Škarohlídi si občas rýpnou, že už nemá rychlost, že hru brzdí a že se nikdy pořádně neprosadil venku: za Austrii Vídeň zvládl jen šest branek, v Řecku se nechytil vůbec.
Ale výzvám se Lafata umí postavit. Čekali byste snad, když šel v jedenatřiceti do Sparty, že nastřílí za pět sezon v lize téměř 80 gólů? A že bude ohromovat i v evropských pohárech, které pořádně začal hrát až po třicítce? V součtu s předkoly stihl už šestadvacet branek, včetně rekordních pěti proti Tallinnu.
Původně plánoval, že v létě ukončí kariéru, ale sám poznal, že ho Sparta dál potřebuje. Zvlášť teď, v období plném kotrmelců a změn.
Už několikrát se zdálo, že se zkusí obejít bez něj a vsadit na jiné, mladší koně. Ale pořád to nějak nefunguje – minimálně v lize platí, že na nikoho není takový spoleh jako na Lafatu. Jak dlouho ještě?