Jak utrácíme veřejné miliardy? Neřekneme

Státní firmy ignorují zákon o poskytování informací. Změnit to chtějí senátoři

Vyžádat si informace o tom, jak se hospodaří i s jeho veřejnými penězi, může jakýkoliv občan. Stačí takové České poště, České televizi či Českým drahám poslat e-mail s dotazem a počkat dva týdny. Aspoň to je teoretický postup, jak se dají získat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Praxe je však mnohdy úplně jiná. Některé veřejné instituce si zákon vykládají svérázně a odpovědět prostě odmítají. Jen přes zmíněnou trojici institucí ročně protečou miliardy korun. A každá z nich má většinou vlastní trik na to, jak se zveřejnění některých citlivějších informací vyhnout. Neúspěšným žadatelům nezbývá než se soudit. Což trvá roky.

K zabednění cesty k odpovědím, kam tečou státní peníze, minulý týden přispěl také Ústavní soud. Ten konstatoval, že je v pořádku, když mamutí společnost ČEZ a další polostátním firmy na takové dotazy neodpovídají.

Ještě do konce prázdnin by tak zákon chtěla přitvrdit skupina senátorů. „Chceme, aby bylo jasné, kdo musí bezpodmínečně informace poskytovat, a u těch to musí být vynutitelné,“uvedl jeden z autorů novely Libor Michálek (nezávislý).

Prostě neodpovíme

Vyloženě přímočarý postup zvolila Česká televize. Na nepříjemné dotazy MF DNES i Pirátské strany na platby PR agentuře Bison & Rose, jejímž spolumajitelem je Miloš Růžička, blízký spolupracovník ministra Milana Chovance (ČSSD), nechala totiž bez odpovědí úplně. Mluvčí ČT tvrdí, že televize své povinnosti plní.

Neoblomné jsou i České dráhy při zveřejňování detailů toho, za jakých okolností pro ně pracují firmy spjaté s ANO. Třeba agentura EMC, jež poslaneckému klubu hnutí zdarma pomáhala s propagací, či advokátní kancelář HSP, která v minulosti pracovala pro Agrofert.

Dodnes se táhne také spor státního dopravce o informace ohledně angažmá někdejší vlivné tváře ANO Radmily Kleslové. Spekulace o smlouvě, kterou zde exstarostka Prahy 10 měla, přispěly ke konci její politické kariéry. České dráhy však dodnes odmítají vysvětlit, za co přesně její advokátní kancelář inkasovala 40 tisíc měsíčně. A to i navzdory tomu, že to drahám přikázal i Městský soud v Praze.

Se žádostmi občanů o informace prý ČD nemají nejmenší problém. „Ke každé žádosti je třeba přistupovat individuálně a ve vztahu ke každé konkrétní informaci posoudit, zda se na ni vztahuje povinnost zveřejnění daná zákonem, nebo zda jejím poskytnutím nedojde k porušení jiných právních předpisů,“vykresluje přístup státního podniku mluvčí Petr Šťáhlavský.

Přes trojici institucí ročně protečou miliardy korun. A každá z nich má většinou vlastní trik na to, jak se zveřejnění některých citlivějších informací vyhnout.

Dohled a pokuty

Zabránit kličkám se chce pokusit skupina senátorů. Připravují novelu, která by rozšířila pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Po vzoru zahraničí by tak vznikla autorita, která by dohlížela, aby veřejné firmy a instituce informace občanům poskytovaly. A případně rozdávala pokuty.

„To, že nic takového nefunguje, považuji za největší slabinu současné podoby zákona,“popsal Oldřich Kužílek, autor původního deset let starého zákona, na jehož základě mají lidé nárok na poskytnutí informací od veřejných institucí. Nyní pomáhá i s jeho novelou.

Senátoři chtějí ve své úpravě vyřešit i to, k čemu zákonodárce nedávno vyzval Ústavní soud v kauze polostátní energetické firmy ČEZ.

Podle soudu je definice těch, na něž se povinnost odpovídat vztahuje, v zákoně uvedena příliš nekonkrétně. „Stanovil by se určitý minimální podíl státu,“popsal jedno z možných řešení Kužílek.

Dráb v podobě úřadu, ke kterému by se neúspěšní žadatelé o informace mohli obracet, by podle něj mohl zabrat i v případě České pošty. Té se nechce odpovídat třeba na to, jestli zde pracují lidé spjatí s ČSSD. Firma totiž spadá do resortu vnitra, který patří právě sociálním demokratům.

Dozvědět se není možné ani to, jaký plat pobírá třeba Barbora Haberová Snopková. Ženu v minulosti spjatou s Davidem Rathem dříve nepodloženě osočil podnikatel Lukáš Čadek, že z pozice asistentky ředitele pošty fungovala jako spojka na špičky ČSSD pro zasílání úplatků.

„Na dotazy, které v režimu tohoto zákona obdržíme, odpovídáme v intencích zákona. Pokud některé informace nezveřejňujeme, je to obvykle z důvodu ochrany obchodního tajemství nebo osobních údajů,“hájí poštu mluvčí Matyáš Vitík.

Česká pošta univerzálně argumentuje, že se na ni tento zákon vztahuje pouze v případech, kdy jde o informace zahrnující používání veřejných prostředků. A pošta podle svých odpovědí dotace ze státního či jiných veřejných rozpočtů nezískává. „Taková argumentace je nesmyslná. Česká pošta jako taková je veřejný prostředek. Musí poskytovat informace ze všeho, co dělá,“oponuje Kužílek.