Lesk a bída české inkluze očima jednoruké Syřanky

Velebená i proklínaná inkluze, tedy povinné a státem zaručené začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol, funguje u nás teprve rok, od loňského září. A už je na stole znovu, ministerstvo školství připravilo novelu, tedy změny, které do dnešního chaosu zřejmě vnesou ještě větší chaos.

Inkluze totiž bude dramaticky dražší, než si kdo před jejím startem vůbec dokázal představit. Napřesrok to místo slibované půldruhé miliardy korun budou miliardy nejméně čtyři. To je suma, která se rovná součtu ročních rozpočtů Sněmovny, Senátu, Úřadu vlády, prezidentské kanceláře a navrch ještě NKÚ. Ministr financí se chytá za hlavu a autoři projektu prostřednictvím novely zákona v panice škrtají, kde se dá.

Omezuje se nárok na asistenty, dosáhnou na něj už jen děti s vážným postižením. Až na šestinu se krátí odměny pro pedagogy, kteří se problémovým dětem věnují nad rámec výuky. A tak dále. Dnešní rozsah podpůrných opatření, jako jsou právě asistenti, speciální pomůcky či doučování, je neudržitelný a v každém případě dozná změn.

Přitom ani dosud, v čase relativní hojnosti, systém nefungoval dobře a přidělával mnoha ředitelům škol horké chvíle. Autor této glosy sledoval jeden takový příběh téměř v přímém přenosu, prostřednictvím svého syna v deváté třídě jedné základní školy v pražském Břevnově.

S prvním zářím minulého roku přivedl nový vzdělávací systém do této třídy dívku s velmi speciálními vzdělávacími potřebami. Přímo ze Sýrie, zřejmě z oblasti bojů, se zjevným fyzickým handicapem, bez znalosti jediného českého slova. Ve třídě strávila celý rok, jen malou část z toho s pomocí asistenta. Odešla nepoznamenaná češtinou, výukou i sociálním kontaktem se spolužáky, protože celý rok strávila v první lavici hraním si s mobilem, který jí byl mimořádně povolen, asi aby nerušila ostatní.

„Co je to inkluze?“– „ Jo, to byl ten ten úplně ztracený rok v břevnovské základce...“

Inkluze je historický omyl, mrtvě narozené dítě. O smysluplnosti jejího masového pojetí se vede diskuse i v Německu (a to už je co říct!). I tam totiž naráží na kritický nedostatek speciálních pedagogů a peněz. „Inkluze může zruinovat vzdělávací systém, pokud se přehlížejí hranice toho, co je ještě smysluplné a možné,“říká tamní školská kapacita, berlínský profesor Bernd Ahrbeck. Dobrý podnět směrem k blížícím se volbám.