Olympijská radost s r. o. Los Angeles se her dočká za 11 let
Miroslav Němý sportovní reportér MF DNES
ádné dojetí a slzy štěstí ve chvíli, kdy zazní jméno vyvoleného města, žádné objímání v sálu a ohňostroje – ale také žádná podezření, že za tím stojí plné obálky či jiné formy všimného.
Udělování olympiád, rituál spojený s obří globální sportovní událostí, vstoupilo do věku pragmatismu.
Na letní hry 2024 a 2028 kandidovaly Paříž a Los Angeles a města se dohodla, že si je v takovémto pořadí rozdělí. Jiní kandidáti nejsou, a tak by Mezinárodní olympijský výbor měl vše na zářijovém kongresu v Limě jen formálně potvrdit.
Pařížský projekt se raduje a americký také – ale zároveň vstupuje do neznáma. „Je to krásné i divné zároveň. Ve městě, kde se trendy mění co 11 minut, je nemožné si představit, že někdo bude nadšený z události, jež přijde za 11 let,“píše v komentáři list Los Angeles Times. Což je trefný postřeh. Dnešní školáci budou na olympiádě 2028 moci soutěžit; dnešní sportovci na vrcholu sil se promění v trenéry či diváky. Kdo ví, kde tou dobou bude svět a kde bude „město andělů“, kdo mu bude vládnout. „Chtěl jsem do LA přinést něco už teď. Stvořit nadšení,“říká sice starosta Eric Garcetti, ale v moderní historii je takovéto dvojité rozdělení nevídané. Zvlášť ve světě, jenž
z boje ale odstoupily – většinou kvůli obavám z příliš vysokých nákladů či kvůli nedostatku podpory obyvatel. tepe tak rychle: jedenáct let, to zní jako kus dějin.
Na druhou stranu jde o zručné vykličkování z nejisté kandidátské sezony. Optimisté i šéf MOV Thomas Bach vše vidí jako „win-win-win situaci“, z níž mají těžit pánové olympijských kruhů, Paříž i Los Angeles.
U prvních dvou je motivace jasná. MOV „udal“svůj nejcennější projekt a má dost prostoru na nutné strukturální změny. „Je to včasné a transparentní rozhodnutí,“těší Bacha absence „tradičních“zvěstí o úplatcích, moru kandidatur. Paříž má hry, o nichž roky snila. A Los Angeles má mít co? Peníze. Letní hry v roce 1984 právě v Kalifornii nabídly model olympijské výdělečnosti a Garcetti a spol. kráčejí ve šlépějích svých předchůdců. Pokud budou platit dohody, dostane město 160 milionů dolarů na mládežnický sport. Paříž 2024 se může těšit na podíl z vysílacích práv a sponzorských peněz až ve výši 1,7 miliardy dolarů, u LA 2028 by cifra mohla vystoupat na dvě miliardy. Za čtyři roky čekání má přijít 180 milionů dolarů navrch a také je tu „polštář“ve výši 487 milionů: buď poslouží na dodatečné pokrytí nečekaných nákladů, nebo se v případě vyrovnaného rozpočtu přetaví v zisk.
Těžko soudit, zda by Paříž kývla na odkládanou olympijskou euforii odměnou za potenciální zisky, ale americkému pojetí vše konvenuje.
Stejně jako Paříž má Los Angeles výhodu v množství sportovišť, která již stojí; i to zvyšuje šance na finanční úspěch. I ekonom Andrew Zimbalist, známý kritik destruktivních následků olympiád pro města, prohlásil: „Lidé z LA hrají se správnými kartami, už teď mají v rukou hodně důležitých záležitostí. Mají talent. Zvládli to vážně dobře.“
Také Garcetti označil dohodu za příliš dobrou, než aby šla odmítnout: „Mohu se lidem podívat do očí.“Teď jen zbývá „detail“udržet pozornost a euforii. Možná i proto se paradoxně hodí, že olympijské „ano“zatím nedoprovázely veřejné oslavy. I sedm let pro Paříž je dlouhých, další cyklus navíc vypadá jako vzdálená budoucnost. Takovou radost s ručením omezením zatím žádné město nezažilo.