Z poslanecké lavice do soudní klece
Po ukrajinském exposlanci Mykolovi Martyněnkovi jdou úřady po celé Evropě. I ty české. Pro Ukrajince jde o jeden z největších korupčních případů v historii země.
Vžebříčku vnímání korupce, který sestavuje Transparency International, je Ukrajina na 131. místě na světě. V tomto ohledu platí za nejhorší stát Evropy.
I z toho důvodu byla akce ukrajinského protikorupčního úřadu NABU, která se odehrála 20. dubna, velmi překvapivá. V kleci, ve které před kyjevským soudem stojí obžalovaní, se následně ocitl muž, který dlouhé roky platil za nedotknutelného: bývalý ukrajinský poslanec a předseda sněmovní energetické komise Mykola Martyněnko, člověk s konexemi a vlivem, jaký měl málokdo.
Martyněnko byl považován za pravou ruku bývalého premiéra Arsenije Jaceňuka. A také muže, který uměl velmi dobře svůj vliv v politice zhodnotit.
Jeho kariéra skončila v prosinci 2015, kdy byl donucen rezignovat na funkci v parlamentu i v Jaceňukově straně. Paradoxně v souvislosti s jiným korupčním případem, než jaký ho letos dostal před soud. Před dvěma lety totiž vyšlo najevo, že švýcarská prokuratura Martyněnka vyšetřuje v souvislosti s uplácením.
Důležitá část případu se podle podezření vyšetřovatelů odehrála i v Česku. Švýcaři totiž zkoumali konta panamské společnosti Bradcrest Investment. Ta dostala třicet milionů švýcarských franků, tedy asi 680 milionů korun, za poradenství od společnosti Škoda JS.
Dostane to Škoda
Za Bradcrestem však podle podezření Švýcarů stál Martyněnko, bývalý šéf parlamentní energetické komise. Škoda odmítá, že by šlo o úplatky, a tvrdí, že se policie v Česku i Švýcarsku nezajímá o ni, ale pouze o Martyněnka. Škoda JS usilovala na Ukrajině o lukrativní zakázku na dostavbu Jaderné elektrárny Chmelnycká. Uzavření kontraktu oznámil tehdejší premiér Jaceňuk zřetelně jako politické rozhodnutí. „Měla by být dokončena dostatečně rychle a v prvé řadě za pomoci evropských partnerů. Nejsme s Ruskem, jsme s Českou republikou, kontrakt uzavřeme se Škodou,“řekl Jaceňuk.
Paradoxní je, že Škoda JS (jaderné strojírenství) je českou společností jen zeměpisně. Firma už třináct let patří ruskému koncernu OMZ V.B. se sídlem v Holandsku.
Přestože kauzu údajného uplácení Švýcaři i Češi stále ještě neuzavřeli, Martyněnko se – jak již bylo řečeno – dostal před soud. A to v kauze zmíněné úvodem. Na konci dubna ho zatkl speciální ukrajinský protikorupční útvar. Spolu s ním skončil v poutech i zástupce ředitele státem vlastněné společnosti Naftogaz Sergej Pereloma.
V případu jde o prodej uranového koncentrátu, což je základní surovina pro výrobu paliva pro jaderné elektrárny. Zakázku na jeho dodávky do státem vlastněné továrny na obohacování uranu získala rakouská společnost Steuer mann In ves tit ion sund H andel sg e sel ls c haft, za kterou údajně skrytě stál právě Martyněnko. A to v roce 2014, kdy ještě byl předsedou ukrajinské parlamentní komise pro energetiku. Koncentrát získávala společnost v Kazachstánu a státní továrně jej prodávala se značným ziskem.
Sergej Pereloma pak podle tamních úřadů v obchodu figuroval jako zprostředkovatel. Podle Ukrajinců došlo ke zpronevěře ve výši přes sedmnáct milionů dolarů, tedy asi 374 milionů korun. Část peněz – asi padesát tisíc dolarů – údajně vynaložil na léčbu své ženy a více než 64 tisíc na pronájem nemovitostí v Evropě pro členy své rodiny včetně londýnského bytu pro dceru. Martyněnkovi za to hrozí až dvanáct let ve vězení.
Boj s korupcí se zadrhl
Přesto ho už dva dny po jeho zatčení soud, který rozhodoval o vazbě, pustil na svobodu. Dokonce i bez kauce přes jedenáct milionů dolarů, kterou požadoval státní zástupce. Za Martyněnka se u soudu zaručilo jedenadvacet lidí, mezi nimi sedmnáct poslanců ukrajinského parlamentu ze strany Lidová fronta a tři ministři. Arsenij Jaceňuk mezi nimi nebyl.
Martyněnko však vinu stejně jako v „českém případu“kolem elektrárny Chmelnycká popírá. „Jde o politickou kauzu, která nemá oporu v žádných důkazech,“řekl ke svému obvinění Martyněnko na Facebooku své politické strany Lidová fronta. Před soudem pak působil podle ukrajinských novinářů sebevědomě a prohlásil, že nemá v plánu z Ukrajiny utíkat.
I přes vyšetřování případu Martyněnko stále Ukrajina platí za jednu z nejzkorumpovanějších zemí v Evropě. A v nejbližší době se to asi nezmění. Reformy nutné k okleštění ukrajinského korupčního systému totiž váznou. Výstižně situaci popsal novinář Tim Judah ve svém textu „Změní se někdy Ukrajina?“pro The New York Review of Books.
„Proč proběhlo jen tak málo korupčních kauz? Proč nebyla justice očištěna od zkorumpovaných soudců? Odpověď zní, že až přespříliš politiků se má příliš dobře a obávají se reforem, které by je mohly dostat do vězení.“