Virus dobývá nová místa Když se přisaje na člověka, je to pro klíště vlastně omyl.
Kde se klíšťová encefalitida rozšíří, tam už také zůstane. Koloběh viru nic nezastaví.
Narazit na klíště infikované lymskou boreliózou není v Česku problém. „Vyskytuje se prakticky všude, kde žijí klíšťata. Což už je dnes prakticky na celém území České republiky,“říká Jan Kopecký z Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy. Nyní to vypadá, že se mezi místa, kde se očkování proti klíšťové encefalitidě opravdu vyplatí, zařadí i podhůří Beskyd na Třinecku, odkud si letos přinesli klíšťovou encefalitidu už čtyři lidé.
Vysočina versus jižní Čechy
U klíšťové encefalitidy na rozdíl od lymské boreliózy stále ještě platí, že v některých oblastech je riziko, že člověk narazí na klíště nakažené touto infekcí, podstatně nižší než jinde. Což ještě vloni platilo i pro už zmíněné Beskydy.
Platí to i naopak. Na hygienických stanicích už zpravidla dopředu vědí, odkud jim přijde nejvíce hlášení o nových pacientech.
„Absolutně nejvíc případů je z Příbramska, o nejmenší výskyt onemocnění se dělí Rakovnicko a Mělnicko,“říká ředitelka protiepidemiologického oddělení středočeské hygieny Lilian Rumlová.
V Olomouckém kraji, kde letos evidují zatím tři případy klíšťové encefalitidy, jsou rizikovou oblastí lesy na předhůří Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů nebo níže položené lesy kolem Šumperka.
Na Zlínsku se vyplatí pořádně se prohlédnout po procházce v oblasti hřebene Vizovické vrchoviny, na Luhačovicku nebo podél řeky Moravy, na Ústecku je nejvíce infikovaných klíšťat kolem Labe.
Vysočina je ve srovnání s jižními Čechami, které každoročně vedou statistiky v počtu nakažených, relativně bezpečnou oblastí. „Na Pelhřimovsku míváme zhruba jeden případ do roka. Proč to není víc, když je to na hranicích Jihočeského kraje, pro to vysvětlení nemám,“říká
Alena Dvořáková z krajské hygienické stanice Vysočina. Proč se někde infekce mezi klíšťaty šíří, zatímco jinde se jí příliš nedaří, na to odborníci zatím odpověď nemají. Proces je stejný na Vysočině i u Českých Budějovic.
„Když se na jednom místě sejdou podmínky pro přežití klíšťat s dostatkem takzvaných rezervoárových zvířat, virus mezi nimi začne cirkulovat,“vysvětluje Jan Kopecký. Rezervoárová zvířata se po přisátí klíštěte nakazí, ale virus jim neublíží. Infekci pak předají další generaci klíšťat a koloběh se opakuje. U nedospělých klíšťat jsou to především hlodavci, u dospělých vysoká zvěř nebo pasoucí se dobytek.
Vytvořeno člověkem
„Když se přisaje na člověka, pro klíště je to vlastně omyl. Je jen málo pravděpodobné, že se nasaje natolik, aby vytvořilo další generaci,“říká Petr Kodym ze Státního zdravotního ústavu v Praze.
Jakmile se nové ohnisko nákazy vytvoří, zabránit cirkulaci viru je prakticky nemožné. Příznivé podmínky pro ně člověk často vytvoří přímo ve svém okolí. „Například na smetišti ve městě najdou potravu krysy a v křoví na okrajích se daří klíšťatům,“říká Petr Kodym.
Bezpečné nejsou ani vyšší polohy, ani městské parky. „Dříve nebyl nad šest set metrů s klíšťaty problém, nyní přežívají i ve výškách nad tisíc metrů,“postěžoval si na důsledky oteplování Rudolf Kovařík, amatérský meteorolog ze Šindelové v Krušných horách.
V Praze letos hygienici zachytili klíště infikované klíšťovou encefalitidou v Kunratickém lese. Klíště nakažené tímto virem v hlavním městě zaznamenají zhruba jednou za dva roky. „Zachytíme ovšem jen část populace klíšťat, riziko nákazy v Praze hrozí všude, tedy i v místech, kde jsme přítomnost klíšťové encefalitidy neprokázali, například i ve Stromovce nebo v Prokopském údolí,“říká ředitel pražské hygienické stanice Jan Jarolímek.