Za expedici utratím i 70 tisíc, říká lovec zatmění
Fotograf, spisovatel, cestovatel a astronom Petr Horálek (31) má poněkud dražší koníček. Žádné úplné zatmění Slunce mu neunikne. Cestuje po celém světě a fotí oblohu. „Kvůli svému koníčku jsem se vzdal běžného luxusu,“říká fotograf. Se svými snímky prorazil i v zahraničí, již devětkrát vybral úřad NASA jeho fotografii jako prestižní Astronomický snímek dne.
Snímkům noční oblohy věnujete většinu svého času. Proč se focením neživíte?
Mám s tím morální problém. Všichni mi říkají, že ty fotky jsou nádherné, že bych je měl prodávat. Ale já vždycky chtěl být člověk, který jen zprostředkovává krásy toho, co máme nad hlavami. Ne si tím ještě vydělávat. V některých případech jde samozřejmě o časově náročné fotky, na kterých pracuji třeba sto hodin. To jsem pak rád, když mi na to někdo přispěje. Ale ve většině případů se snažím spíše o osvětu. Nikomu nechci vnucovat, aby si koupil mé snímky.
Kde tedy získáváte peníze na expedice?
Momentálně jsem na stáži v Evropské jižní observatoři. Tam se věnuji přípravě audiovizuálních materiálů pro nové planetárium Supernova, které se otevře příští rok. Také vytvářím scénáře pro jejich krátká videa. V rámci této stáže se zaučuji a zároveň i něco našetřím. Také pořádám přednášky, které nabízím i na svém webu.
Všechny výlety hradíte ze svého?
Ano, platím si to sám. Za expedici utratím přibližně 20 až 70 tisíc, to záleží na destinaci. Focení vždy spojím i s dovolenou, například v Americe, kde bude teď v srpnu zatmění Slunce, strávím tři týdny a navštívím národní parky. Většinou vycestuji alespoň jednou do roka. Peníze na normální život nemám, žiju jen pro ty expedice.
Co myslíte normálním životem?
Člověk si vydělává na živobytí, navštěvuje kulturní a společenské akce, pravidelně si kupuje oblečení, má vlastní byt. Já se kvůli svému koníčku vzdal takového toho běžného lidského „luxusu“.
Jak tedy vypadá váš životní styl?
Jsem zhruba sedm měsíců zavřený v kanceláři. Šetřím i na jídle, jeden rok jsem například jedl skoro pořád jen těstoviny. Všechny peníze, které našetřím, pak investuji do zhruba jednoměsíčního výletu.
Vždycky jste stihl peníze na výlet našetřit?
Měl jsem období, kdy jsem si nevydělal tolik, abych si splnil svůj velký sen a dostal se na Cookovy ostrovy. Je to drahá záležitost. Když tam chce člověk na týdenní dovolenou, tak za to dá třeba 80 tisíc. Já chtěl na tři týdny, to se pak musí počítat i se 150 tisíci.
Nakonec jste se tam dostal?
Zjistil jsem, že existuje možnost koupit si vízum na Nový Zéland a legálně tam rok pracovat. Sbíral jsem ovoce v sadech a během čtyř měsíců jsem si tam našetřil více než v Česku. Na Cookovy ostrovy jsem se nakonec dostal, a dokonce pak napsal knížku Dobytí jižního hvězdného ráje.
Jaká jsou rizika takového stylu života?
V únoru jsem byl v Argentině fotit vzácné zatmění Slunce, ale z auta mi někdo ukradl veškerou techniku –i s mnoha nafocenými materiály. Naštěstí zůstal v autě film, na kterém byla ta nejdůležitější data ze zatmění. Jiná rizika mě nenapadají. Já jsem vždycky bral jako riziko ten běžný život. Že se člověk dostane do stereotypu a nějakým způsobem zakrní. A tohle cestování je naopak jakýmsi kořením.
Nemá člověk starosti právě třeba kvůli financím?
Vždycky. U těch zatmění Slunce je to zvlášť náročné, protože to nemůžete posunout. Termín úkazu je jasně daný, a pokud na to nenašetříte, tak to prostě neuvidíte.
Na druhou stranu, data jsou pevně daná. Na cestu si můžete šetřit třeba s několikaletým předstihem.
To ano, vím o veškerých zatměních, která budou v následujících pěti tisíciletích.