Konečně nemusím hrát starou dámu

Úspěšné nastudování hry Šest tanečních hodin v šesti týdnech se od léta hraje v Divadle Bolka Polívky. Chantal Poullain zde učí už třetí taneční mistr.

Tomáš Šťástka redaktor MF DNES

což je přesně věk, na který autor Alfred Alfieri postavu psal. Oldřich Kaiser i Pavel Kříž hráli Minettiho jako zralí muži a já jsem tím pádem musela hrát svou postavu starší, aby ten rozdíl vynikl. S Martinem se vše změnilo. Nyní už nemusím hrát starou dámu. Dříve šlo o vztah muž a žena, nyní je to daleko víc mateřské, což jsem nečekala. Ale to je přesně ten okamžik, který v divadle miluji. I když Šest tanečních hodin hrajeme po šestisté, představení je pokaždé jiné. Martin Kraus měl při zkoušení velký prostor, původní představení s Oldou neviděl ani na videu. Důležité je si ten text zamilovat, a to se nyní naštěstí stalo. Martin se zamiloval.

Kromě mužské role v brněnském nastudování vše zůstalo?

Ani režiséra jsem nechtěla měnit. To představení je nesmrtelné. Šašek a královna měl asi tisíc repríz a každá byla jiná.

Vedle Šaška a Šesti hodin jste 17 let hrála ve Hře o manželství, máte ráda tak trvanlivé hry? Je Divadlo Bolka Polívky nyní vaší domovskou scénou?

Žiji v Praze, kde chystám i další projekty, do Brna jen dojíždím. Ale je to pro mne srdeční záležitost, že můžu hrát u Bolka. Byla jsem zde krásně přivítána. Miluji tyhle životní křižovatky.

Proč jste ukončila spolupráci s pražským Ungeltem?

Divadlo Ungelt představovalo etapu mého života, byla jsem tam ráda, mají výbornou dramaturgii. Loni mne postavili před informaci, že nekoupili práva hned na čtyři představení, která přitom byla stále vyprodaná. Když jsem se ptala proč, nedostalo se mi žádné odpovědi, stejně jako Jiřímu Schmitzerovi, který se mnou hrál. To člověka zamrzí. Když v Ungeltu skončilo Šest tanečních hodin, Bolek řekl, že tomu nerozumí a že koupí práva. Stejně tak uvažujeme o znovuuvedení představení Na vaše riziko.

Co dalšího v divadle chystáte?