Rudolfov se neujal, vyhrál Žižka
Před 140 lety získal pražský Montmartre své jméno. Hrozil mu zánik, dnes ho chtějí developeři
Jan Bohata redaktor MF DNES
Název Žižkov vybojoval zdejší agilní stavitel a jeho první starosta Karel Hartig, rodák ze Sedlčanska. „Stalo se tak díky jeho neutuchajícímu vlasteneckému zápalu,“zdůvodnil historik Karel Trojan.
O podobě nově pojmenované obce se bouřlivě debatovalo. Existovaly totiž dvě varianty rozvoje Žižkova. „Stavitel Hartig prosazoval koncepci, že Žižkov musí nutně být město chudinské, protože leží na východním kraji města a divoká kopčitost terénu neumožňuje pravidelnou a pěknou architektonickou koncepci,“vzpomínal spisovatel Vladimír Neff. Odlišnou představu měl jeho děd, známý stavitel Jan Neff.
Laciná zástavba převážila, budovalo se nebývalým tempem. „V jediném roce, 1873, zde vyrostlo 66 domů. Většinou pak nekomfortních, obývaných pracující chudinou,“popsal rychlost výstavby historik umění Emanuel Poche. K čilému ruchu přispíval též dostatek stavebního materiálu. O kámen, písek a cihlářskou hlínu na Žižkově nebyla nouze. A dostatek pracovních příležitostí nabízel průmyslový Karlín.
Nejvyšší v metropoli
I husitské názvy ulic pramení z Hartigova vřelého vztahu k této epoše. V roce 1872 se již coby člen obecního zastupitelstva postaral o to, že 10 ulic a náměstí dostalo názvy z husitské epochy. Zajímavé je, že většina husitských názvů přežila i velké přejmenovávání ulic za německé okupace v letech 1939 až 1945.
Na Žižkově však k nebi rostly nejen obyčejné baráky. Pod Vítkovem se na přelomu 20. a 30. let podle projektu Jana Zázvorky zrodil objekt vojenského muzea a národního památníku. Od roku 1950 odsud na Prahu shlíží i kolosální bronzový Jan Žižka.
Jednou z dominant se stala i funkcionalistická budova bývalého Všeobecného penzijního ústavu z roku 1934 v Seifertově ulici. „Světlý hranol s dvanácti poschodími byl tehdy nejvyšší v metropoli,“popsala historička Jaroslava Staňková projekt architektů skupiny Devětsil Josefa Havlíčka a Karla Honzíka.
Dělnický ráz symbolizovaly po roce 1948 „žižkovské ženy“, které jako specifický útvar nastupovaly do prvomájových průvodů. V roce 1973 ale starému Žižkovu zazvonila hrana. Ústřední národní výbor rozhodl o proměně lokality. „Stárnoucí a nevhodně zastavěné části města zaujímají vysoce hodnotná území, znemožňující jejich progresivnější využití,“zněl verdikt úřadů.
Asanace vypukla až v 80. letech, kdy k zemi šly desítky domů. Bourání ukončila revoluce v roce 1989. Dnes Žižkov padl do oka developerům, příkladem je projekt revitalizace nákladového nádraží.
Město básníkovo
Domovem proletářů, galerky i umělců, tím vším byl Žižkov. Kvůli zdejší bohémě i jisté podobě s kopcovatou pařížskou čtvrtí proto dostal přezdívku Montmartre.
„To slovo letělo jako pták do sítě hvězd,“veršoval o čtvrti nejslavnější rodák Jaroslav Seifert, který přišel na svět v dnešní Bořivojově ulici. V Rokycanově ulici se narodil skladatel Jaroslav Ježek.
K Žižkovanům náležel také autor Dobrého vojáka Švejka Jaroslav Hašek, jenž obýval dům U Zlatého anděla na rohu Husitské a Jeronýmovy ulice. Do žižkovských dějin vstoupil s kumpánem Frantou Sauerem, když zorganizoval reprízu bitvy o Vítkov, kterou pod vlivem alkoholu vyhrálo vojsko krále Zikmunda. Dohru to mělo u soudu.