Sparto, pozor. Čas není všelék
Fotbalová Sparta pod koučem Stramaccionim nefunguje, trápí se, vypadla z Evropy a prosí o trpělivost. Ale jestli chce titul, musí zabrat okamžitě.
Anglicky time. Italsky tempo. A česky čas.
Kdybyste měli určit jedno slovo, které v posledních dnech v souvislosti se Spartou rezonuje ve všech třech jazycích nejčastěji, s touhle volbou byste se nesekli.
Sparťané včetně trenéra Andrey Stramaccioniho svorně žádají čas na to, aby se na jejich hru zase dalo dívat. Aby přinesla výsledky, aby se fanoušci bavili.
Jenže od doby, kdy začala na Letné nová éra, už utekly víc než dva měsíce a Sparta nebaví, budí pochybnosti a ve čtvrtek po domácí porážce 0:1 s Crvenou zvezdou přišla o pohárovou Evropu.
Žádosti o trpělivost mohou ještě chvíli fungovat, ale je načase, aby z týmu bylo aspoň trochu poznat, co chce vlastně na hřišti předvádět.
Povedlo se někomu takové sdělení z dosavadních tří zápasů rozkódovat? Kdo zaregistroval aspoň náznak, ať se přihlásí.
„Procházíme obdobím, kdy vše tvoříme,“vysvětloval po pohárovém fiasku Stramaccioni. „Řekl jsem to hráčům a řeknu to i vám: Dnes v noci se mohlo zrodit něco nového. Jsem o tom stoprocentně přesvědčen.“Něco nového... Ale co vlastně? Mluvil snad Stramaccioni o posledních dvaceti minutách, kdy hosté s vidinou jistého postupu polevili a Sparta se konečně dostala do několika šancí? Nebo i v předchozích pasážích zápasu našel něco pozitivního?
Pokud ano, rozhodně to nemohl být výkon obrany, která většinu utkání nestíhala. Ani útočníka Janka, který nejenže neohrozil branku, ale většinou se ani neúčastnil osobních soubojů – jako by se jim spíš snažil vyhýbat. Zálohu oživil až příchod Rosického a Ben Chaima, do té doby působila chaoticky.
Spraví to všechno skutečně jen čas, o který sparťané tolik prosí?
„Musíme se držet naší strategie a ne po každém zaváhání měnit směr: uhnout doleva, pak při dalším problému zase uhnout doprava,“vyhlásil Stramaccioni ještě před nevydařenou odvetou.
Jistě rozumná myšlenka, ale zatím se nezdá, že by se jí italský trenér pevně řídil.
Pokud chce stabilitu, je záhada, proč dosud po každém utkání sestavu obměnil na pěti místech.
Rychlíka Plavšiče nechá nejdřív hrát pod útočníkem, pak ho zase hned převelí na kraj.
Zkritizuje přístup Václava Kadlece, po týdnu ho nečekaně vrátí do sestavy. A i když by se na hřišti našli horší, v poločase ho znovu nechá v kabině.
Stramaccioni má jistě smůlu, že Spartu dál kosí zranění. Částečně se dá přijmout i argument, že jeho hráči šli do pohárového boje bez jediného soutěžního utkání, zatímco soupeř už jich měl pět.
Ale zatím to vypadá, jako by sám neměl jasnou představu o tom, kudy vede z počáteční bídy cesta ven. Srovnání se srbským týmem varovně bilo do očí.
Vždyť i maltský trpaslík Floriana nastřílel v prvním předkole Crvené zvezdě tři góly a ani postup přes kazašský Irtyš Pavlodar nebyl úplně suverénní. Zato Spartu bělěhradský tým spláchl tak jasně, že z toho zamrazilo. Proto se skalní fanoušci v závěru obrátili k týmu zády a nechali svůj sektor prázdný.
Je toho málo, čím se mohou utěšovat. Snad statistikou: z posledních sedmi vítězů české ligy jich pět v mistrovské sezoně nehrálo skupinu evropských pohárů.
Pokud chtějí Stramaccioni a spol. na tenhle trend navázat, nemohou se pořád utěšovat představou, že se tým časem sehraje a bude líp. Musí zabrat okamžitě a urvat body vůlí.
Čas, o který Sparta žádá, teď hraje proti ní.