Jak si atletika vychovala svého padoucha

Tomáše Macka, redaktora MF DNES

Bylo to veřejné tajemství. Pokud měl být Usain Bolt v sobotu při své rozlučkové stovce v Londýně poražen, existoval jeden scénář, jenž se stal před startem závodu pro funkcionáře Mezinárodní atletické federace IAAF noční můrou.

Takový, že by přemožitelem Bolta a jeho nástupcem na trůnu byl Justin Gatlin. Jenže právě k tomu došlo. Publikum na Gatlina zlostně hučelo, reportéři jej svými dotazy nešetřili. A funkcionáři? Ti raději neříkali nic. Věřili, že sobota bude oslavou jejich sportu, pokoušejícího se postavit na nohy po tvrdém direktu, který si sám uštědřil korupčními i dopingovými aférami posledních let. Místo toho se dočkali triumfu podvodníka, zrozeného v této temné éře.

Atletika tak sklízí plody vlastní setby. V honbě za očištěním funkcionáři těžce skousávají vítězství „superpadoucha“nad „superhrdinou“. Přetřásá se, zda je morální, že Gatlin v Londýně vůbec závodí.

Ovšem nezapomínejme, sami funkcionáři IAAF tohoto „padoucha“pomáhali stvořit. V roce 2006, kdy byl podruhé pozitivně testován, mu dle pravidel náležel doživotní trest. Ten mu však byl za spolupráci s vyšetřujícími orgány (za udání svého kouče-dealera) zkrácen na osmiletý. A později jej omilostnili znovu, když mu za dobré chování zkrátili trest na čtyřletý.

Mnozí činovníci, již se nyní jeho triumfu báli, byli mezi těmi, kteří mu umožnili třetí kariéru. Můžeme jen polemizovat, zda by si zasloužil tolik ohleduplnosti, kdyby pocházel z diplomaticky slabší země, než jakou jsou USA. Možná ne. Ale faktem je, že Gatlin se směl vrátit, závodil a vyhrál.

Viděno jeho očima i z pohledu sportovního práva, má na něj být v současnosti pohlíženo jakožto na muže, jenž si odpykal trest, který mu byl poslední instancí udělen – a jeho titul je tudíž pravoplatný a nezpochybnitelný. Ovšem viděno očima diváků mají fanoušci zároveň právo, aby pískotem dali najevo svůj nesouhlas s Gatlinovým znovuvedením do branže.

Ten pískot je odrazem doby, kdy atletika tápe, přepisuje historii a je prolnutá pokrytectvím. Usain Bolt byl pro ni spasitelem, za jehož svatozáří se vládci IAAF často snažili skrývat trable svého sportu. Vždyť ze 30 nejrychlejších stovek v dějinách bylo pouze devět zaběhnuto mužem, který nebyl nikdy během kariéry obviněn z dopingu. A všech těchto devět nepošpiněných stovek předvedl právě Bolt.

Stejně jako nedávno cyklistika, i atletika prochází vleklou krizí důvěryhodnosti. Jejím obrazem jsou podivné ceremoniály v Londýně, při nichž jsou dodatečně udělovány přerozdělené medaile za mistrovství od roku 2007, nebo stále nedořešená ruská kauza státem organizovaného dopingu či dva nejnovější případy dopujících Ukrajinek. Jako by i stále šedivější vlasy Sebastiana Coea naznačovaly, jak bezesné noci má prezident IAAF za sebou.

Bolt už mu při vymetáni Augiášova chléva nepomůže, éra jamajské legendy končí.

Teď si musí mocní muži atletické federace sami zamést před vlastním prahem.

Chtělo by se věřit, že malého koštěte se už chopil šéf ruské asociace Dmitrij Šilachtin, když se omluvil za dopingový program své země. Na ruské poměry jde až o nevídanou sebereflexi, byť dost možná vedenou vypočítavostí, že tím dosáhnou znovuuznání své reprezentace dříve, než splní ve svém antidopingovém programu podmínky, které byly Rusům dány.

Rovněž Sebastian Coe a jeho pobočníci by měli vystoupit a otevřeně přiznat: Ano, také vedení atletiky dělalo v minulosti hrubé chyby, omlouváme se za ně. Ten Augiášův chlév je totiž rozsáhlý. A ta práce přímo heraklovská.