Rodiče mě nepřestali mít rádi

Ivana Karásková reportérka MF DNES

kladatel a dýdžej B-Complex, vlastním jménem Matúš Lenický, je na Slovensku považován za jeden z největších talentů v elektronické hudbě.

Jeho skladba Beautiful Lies VIP má na YouTube deset milionů zhlédnutí. Když předloni uvedl, že je takzvaný bi-gender a cítí se být stejně tak mužem jako ženou, způsobilo to rozruch. O této formě transsexuality většina lidí neměla potuchy. Někdy je Maťo, na Prague Pride ale přijela Matia.

Když se ráno probudíte, tak si prý vždy zvolíte, jestli budete on, nebo ona. Je to pravda? Jak to rodiče přijali?

Skvěle, přitom pocházím z dost konzervativní rodiny. Na druhé straně mě a starší sestru naši vždy vedli k tomu, abychom dělaly, pro co se rozhodneme. Rodiče jsou novináři, sestra právnička, já se po studiu na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě živím hudbou. Věděla jsem, že to pro rodiče nebude lehké, ale nikdy jsem se nebála, tlačítkem. Co znamená bi-gender, jsem zjistila na internetu. Ale máme svobodu a vím, že jsem se tak narodila. Tělo mám, jaké mám, nechci si ho pokazit operací, protože funguje a má i své výhody. Nemusím každý měsíc řešit věci, které řeší ženy, a když budu chtít rodinu, žádný problém.

Přitahují vás ženy, nebo muži?

Líbí se mi ženy, měla jsem dva dlouhodobější vztahy, ale hledat partnerky je pro mě složitější. Když mě žena toleruje, ale očekává ode mě to, co běžně od chlapa, necítím se dobře. Není mi to blízké. Ale hlavně – nelze vidět život jen přes sex. Podstatné přece je, jaký kdo je člověk. Poslední vztah mě naučil, že vím, co chci a co ne. Raději budu šťastný single, než abych se utápěla v nějakém nešťastném vztahu. Navíc jsem v Kristových letech, mám ještě čas.

Lidé, kteří se nějak liší od většiny, si stýskají, že to mají v životě těžší. Vnímáte to tak?

Vůbec ne. Vím, že lidé jsou schopni se posmívat pro blbosti, ale když máte sebevědomí, nerozhodí vás to. Já už se za sebe umím postavit. Možná mě zocelilo, že jsem nebyla nikdy jako ostatní. Kvůli rozštěpu jsem prožila kus dětství v nemocnici.

Možná to vidíte optimističtěji i proto, že se pohybujete v umělecké branži, která je k jinakosti otevřenější.

spíš zapadnout, zůstat nenápadní. Já to tak nemám. Vím, že svým zjevem někdy provokuju. Když jdu ven, vždycky budu mít v podpatcích dva metry, velká ramena. Bude vidět, že nejsem běžná ženská. No a co? Proč bych se snažila přizpůsobit lidem, na kterých mi nezáleží? To chci raději motivovat, aby každý našel odvahu být sám sebou.

Takže nakonec aktivistka?

A proč ne? Slovensko je konzervativnější země než Česko, takže tam byly kvůli průvodu sexuálních menšin i násilnosti. Většina lidí je dobrých, třeba jen některým věcem nerozumějí, a proto je třeba o tom mluvit, ukazovat se.

Když jdu ven, vždycky budu mít v podpatcích dva metry. No a co?