Španělská trasa migrantů může brzy překonat řeckou
Do Španělska letos zatím dorazilo po moři třikrát více běženců než loni touhle dobou. Teď se z cesty přes Maroko definitivně stává jedna z hlavních migračních tras.
Tomáš Lébr redaktor MF DNES
Když tento týden turisté na španělské pláži poblíž Cádizu sledovali, jak k ní připlouvá černý gumový člun plný migrantů, byl to pro ně podle jejich svědectví šok. Pro jiné to však až takový šok není – takzvaná západní středomořská trasa, kudy míří běženci do Evropy, nyní ze všech používaných zažívá nejdynamičtější růst.
Podle čerstvých údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se počet migrantů na této trase proti stejnému období loňského roku ztrojnásobil a přiblížil se letos počtu lidí směřujících do Řecka. Do Španělska se do začátku srpna už letos přes Středozemní moře dostalo 8 385 migrantů, zatímco do Řecka 11 713. „Je možné, že Španělsko už letos Řecko překoná, což by byla zásadní změna,“komentoval čísla Joel Millman, mluvčí IOM.
Náhražka libyjské trasy?
Bezkonkurenčně letos vede trasa do Itálie (tam zatím dorazilo přes 96 tisíc lidí, což je zhruba 85 procent všech migrantů, kteří se dostali do Evropy). Právě kvůli situaci na této cestě, kde nyní spolupráce italských úřadů s Libyí ztěžuje dostat se do Evropy, se pouť do Španělska stává atraktivnější. „Mezi migranty se rychle šíří zvěsti o špatných podmínkách na libyjské trase,“řekl britskému listu The Telegraph činitel IOM Flavio di Giacomo.
Velká část migrantů mířících do Španělska, pochází ze západní Afriky, například z Guineje či Pobřeží slonoviny. Cestují přes Mali a Alžírsko, a tam teď stále častěji „přehazují výhybku“– místo do Libye se odtud vydají do Maroka. To je v nejsevernějším cípu vzdáleno od španělského pobřeží pouhých osm námořních mil (zhruba 15 kilometrů).
Základnou migrantů jsou však spíše břehy na východě poblíž hranice s Alžírskem, které marocké úřady kontrolují podstatně méně.
Úřady v Madridu navíc upozornily, že v poslední době přibývá mezi migranty i samotných Maročanů. K tomu přispěly například sociální nepokoje v severomarockém regionu Ríf. „V poslední době přibyli lidé z Rífu žádající politický azyl,“řekl zpravodajskému serveru BBC španělský senátor Jon Inárritu.
K migraci do Španělska po moři se přidává i migrace po souši – přes Ceutu a Melillu, dvě ostře hlídané španělské enklávy na marockém území. Pokusy dostat se do nich jsou nyní hlášeny prakticky každý týden. Naposledy v pondělí takto uspěly dvě stovky Afričanů.
Poté, co se migrantům podaří dosáhnout území Španělska, jsou většinou umístěni do detenčních táborů, kde se rozhoduje o jejich dalším osudu. Španělsko má sice s Marokem i dalšími africkými zeměmi dohody o vracení běženců, ty však odmítají přijímat lidi, u nichž není jasná identita. Velká část migrantů s tím počítá. Nejenže s sebou nemá žádné dokumenty, ale často ani neřekne, odkud pochází. Rozhodování, zda je nechat ve Španělsku, potažmo v EU, nebo deportovat zpět domů, tak často trvá mnoho měsíců.
Španělská vláda zatím prudké zvýšení počtu migrantů nekomentovala, po rychlé reakci už však volají opoziční strany. A mezinárodně uznávaný španělský deník El País ve čtvrtek napsal to, co bylo zatím letos slyšet spíše z Říma: „Španělsko nemůže být v roli strážce jihu Evropy ponecháno samo. Teď je třeba začít jednat v Bruselu.“