Lisabon: mořeplavci digitálního věku
Společnost Lisabon už není městem na kolenou, naopak teď přitahuje mladé lidi z Evropy i Jižní Ameriky. Mnozí z nich věří, že se stane novým evropským Silicon Valley.
Jana Šafaříková zvláštní zpravodajka MF DNES v Portugalsku
rocházíme se po rozlehlém náměstí Praca do Comércio, fouká mírný vítr a pohled na široké vody řeky Tajo připomíná moře, modrá voda se táhne až k obzoru.
Ještě před deseti lety byl Lisabon městem na kolenou, když na něj stejně jako na celou zemi dopadla hospodářská krize. Ta však v poslední době přestává být znát. Portugalská metropole teď přitahuje mladé lidi z Evropy i relativně blízkých jihoamerických zemí a má ambice stát se evropským Silicon Valley, centrem nových technologií a inovací.
„Lidé tu rychle pochopili, že internet je relativně levná záležitost, se kterou se dají vydělat peníze. K tomu se postupně přidaly rychle se rozvíjející nové technologie. Z Lisabonu se nyní stává velmi inovativní město, kam se stěhují mladí lidé z kreativních profesí,“vysvětluje mi energická Carmo Botelhová. Pochází z regionu Alentejo, ale v Lisabonu žije už dlouho na to, aby viděla, jak se metropole proměňuje.
Po britském referendu o vystoupení z Evropské unie sem navíc ve stále větší míře začínají přicházet mladí Britové. Vzhledem k dlouhodobě přátelským stykům mezi Británií a Portugalskem se tu cítí dobře, většinou se bez problémů domluví anglicky a svou roli tu hraje i příjemné přímořské podnebí a relativně nízké ceny za bydlení i všechno ostatní.
Jako v San Francisku
Díky tomuto mixu se Lisabonu znovu začíná dařit. Na místech starých továren v posledních letech vznikají kulturní areály s kavárnami, butikovými obchody a bary – jako třeba na místě zvaném LX Factory.
Na rozsáhlé ploše bývalé textilky je dnes živo. Dříve chátrající vysoké tovární zdi tu v současnosti doplňují rostliny v květináčích, na předzahrádkách mezi nimi u dřevěných stolků posedávají místní i cizinci. Čas tu plyne příjemně a klidně: „není kam spěchat“může být mottem oživené staré továrny.
Areál LX Factory obývají stejnou měrou zavedené firmy i nejrůznější nové startupy, k tomu se tu pravidelně pořádají výstavy, koncerty, přednášky nebo módní přehlídky. A nad tím vším se klene visutý, sytě červený most přes řeku Tajo.
Právě tahle dominanta Lisabonu si o spojení města s novými technologiemi a inovacemi přímo říká. Člověka hned napadne podobnost se sanfranciským Golden Gate. Právě u Sanfranciského zálivu se totiž technologické centrum Silicon Valley nachází.
Než se slavným Golden Gate, souvisí spíše lisabonský most s nedalekým Bay Bridge, který spojuje San Francisco se sousedním Oaklandem. Koncem roku 1936 jej dokončila American Bridge Company, a právě ta o třicet let později postavila také tento červený most v Lisabonu.
Jméno mostu, který spojuje Lisabon se sousední Almadou, upomíná na datum karafiátové revoluce – říká se mu Most 25. dubna. Právě v tento den začal v 70. letech vojenský puč, který v Portugalsku nahradil autoritářskou diktaturu demokratickou vládou.
Město objevitelů
Lisabon teď také prožívá revoluci, ale digitální. Nezapomíná však ani na svou minulost a éru dávných objevitelů a mořeplavců. „Portugalci v dějinách dokázali mnohé věci. Ne vždy se nám sice dařilo, ale pokaždé jsme se vlastní silou dostali dál,“říká hrdě Carmo Botelhová. I ona teď věří, že digitální technologie Lisabonu pomůžou.
Od LX Factory se dostáváme k nedaleké Belémské věži. Právě odsud se ve středověku portugalští námořníci vydávali na objevitelské cesty. Tehdy byl Belém ještě stranou Lisabonu, dnes je jedním Jako Golden Gate z jeho předměstí. Rušno je tu i teď, jen místo námořníků po prosluněné promenádě podél vody korzují turisté.
Digitální svět jde na chvíli stranou, když návštěvníci z Belému zamíří do asi kilometr vzdáleného kláštera svatého Jeronýma, gotické stavby, kterou nechal vybudovat král Manuel I. jako dík za úspěšnou plavbu objevitele Vaska da Gamy do Indie kolem Afriky.
Dřív se sem vydávali před vyplutím námořníci, aby si zajistili hladký průběh cesty, ale cizince sem často vede ještě další důvod. Vážné, chladné stavby totiž doplňuje i jedno zcela světské potěšení. Hned vedle klášterních zdí od začátku 19. století stojí pekárna, která vyrábí sladké koláčky, na které se stojí dlouhé fronty: Pastéis de Belém. V ještě teplém těstě se roztéká sladký puding, ale přesné složení křupavých koláčků je tajné.
Říká se o nich, že navazují na starý recept, který si mezi sebou od středověku předávali klášterní mniši. Dnes je podobných koláčků plný Lisabon, ale lepší v celém městě neseženete, říkají v obchodě. Všichni jsou samozřejmě zvědaví, jestli je to pravda, a stojí tu na ně dlouhé fronty.
Na internetu se o nich píše leccos, ale kdoví, jak to doopravdy bylo. Během staletí se hranice mezi dějinami a legendami značně promísila s reklamou. Koláčky však chutnají dobře, to je jisté.