Englewood, noční můra Chicaga
Jsem v Englewoodu a není to dobrý pocit. Tahle jihozápadní neblaze proslulá část Chicaga totiž dominuje na titulcích novin v počtu vražd, nejčastěji zastřelením.
Hedvika Millerová spolupracovnice MF DNES v USA
K atie Robertsová je osmačtyřicetiletá Afroameričanka. V nejhorší a nejvíce nebezpečné čtvrti Chicaga zvané Englewood žije už více než třicet let. Potkávám ji před místní poštou, dívá se na mě se zvědavostí v očích. Široko daleko tady totiž bílého člověka nevidíte.
„Musím to stihnout domů do čtyř hodin odpoledne, pak se zamknout a zabednit okna, to je tady běžná rutina. Kolem páté se budí ti špatní chlapíci, co po sobě střílejí,“říká mi s tím, že bych do té doby měla z ulic Englewoodu zmizet taky, protože pak je to tam někdy jako ve válečné zóně. Pistole po kapsách prý nosí kdekdo, stejně jako třeba mobilní telefon. „Nejvíce střílení je slyšet v noci, ale také časně ráno,“dodává Katie.
Vcházím s ní do obrovské budovy pošty. Paní u přepážky odděluje neprůstřelné sklo jen s minimálním otvorem pro předávání dopisů, poukázek nebo peněz. Okna jsou zamřížovaná.
„Nefoťte mě a na nic se mě neptejte,“vykřikne zlostně pošťačka. U rohu mě pozoruje postarší, značně vrásčitý Afroameričan. „Ahoj, jak se máš,“použiji s úsměvem tradiční pozdrav Američanů. Chlap neodpoví, má obě ruce v kapse. „Teď vytáhne pistoli,“říkám si v duchu vyděšeně.
Už se na nic raději neptám ani nefotím. Pošta v chicagském Englewoodu není vůbec přátelská. Navíc je to dům, kde kdysi bydlel nejznámější masový vrah v dějinách USA Henry Howard Holmes, ten zde vybudoval hotel, kde měl údajně zavraždit v letech 1891–1894 až 200 lidí.
Za jeden měsíc 351 zločinů
Moje strategie, jak projít Englewoodem, byla ta, že se odrazím od toho, co tady funguje. Kolegové novináři z Chicago Tribune mi jasně řekli, že když se posadím s policisty do auta, každý přede mnou uteče. Použít zdravou intuici a rozum je prý zásadní. Nakonec je to přece čtvrť, kde žije 30 000 obyvatel, kde jsou školy a nemocnice, rodiny s dětmi.
Ale je tu taky kriminalita. Podle statistiky Chicago Tribune jen v měsíci červnu zde došlo k 351 kriminálním zločinům. Nejčastěji to jsou drogy, prostituce, krádeže a s tím spojené i konflikty místních gangů, které po sobě v ulicích střílejí.
„Dva mladiství jsou odsouzeni za trojnásobnou vraždu v Englewoodu,“hlásal titulek novin pouhý den předtím, než jsem vyrazila do tamních ulic. Takové zprávy jsou na denním pořádku. Lidé, kteří žijí na té druhé straně, blíže u jezera Michigan a v proslulém luxusním downtownu, mají při pomyšlení navštívit Englewood hrůzu v očích.
Všimla jsem si také toho, že jsem za čtyři hodiny v pochmurných ulicích Englewoodu vlastně neviděla jediného policistu. Často narážím na člověka, který leží na chodníku nebo lavičce. Vlastně ani není jasné, zda spí, nebo je mrtvý. Nikdo tady záchranku nevolá.
Mezi zasvěcenými se říká, že se sem i policisté bojí jezdit, a tak dorazí až jen k případům, kdy zůstanou postřelení nebo mrtví a ostatní utečou. V té lepší části Chicaga jsou přitom strážci pořádku na každém rohu.
Pekařství v 75. ulici
Po nepříjemné návštěvě pošty se mi dostává sladké odměny – doslova a do písmene. Zavítám do místního pekařství zvaného Hnědý cukr. Po zkušenosti s poštou už nečekám přátelský rozhovor. Opak se stává pravdou.
Kupuji si mrkvový dort a místní sedmatřicetiletá prodavačka Le Jewel Hill Wimberlyová mi dokonce uvaří kávu.
„Jsme zapomenutí, chicagskou radnicí i Bohem. Každý se sem bojí jezdit nebo chodit, nikdo tady nic nekupuje. Domy jsou na spadnutí, školy špatné,“říká s dávkou smutku pohledná Afroameričanka. V pekařství se jí ale daří, majitelka se může pochlubit řadou významných ocenění a své výrobky vozí i na tu druhou, lepší stranu Chicaga. Prodávala své dorty například na oslavách Dne nezávislosti, které se konají na turisticky proslulém molu zvaném Navy Pier.
„Bydlím tady celý život, mám dokonce babičku v té nejhorší, západní části Englewoodu. Pokud se staráte o své, nechají vás místní gangy na pokoji,“svěřuje se Le Jewel s tím, že se i tak můžete stát obětí. Omylem, pokud se gangsterům dostanete do cesty. Zároveň potvrzuje, že střílení je na denním pořádku. Říká to docela klidně. Asi už je zvyklá a nakonec nic jiného nezná.
K našemu rozhovoru se přidává její mladší kolegyně Dejana Cephusová, která zdobí dorty. „Všimla sis té cedule při vjezdu do Englewoodu? Mohlo by se to nazvat zbožným přáním chicagského starosty. To, co je tam namalované, absolutně neodpovídá realitě. Myslím, že místní radní ani nevědí, jak to tady vypadá,“říká rozhořčeně Dejana.
Má pravdu, nápis u vstupu do nejchudší časti Chicaga vypadá jako ten, co vítá lidi u luxusních ulic a rezidencí. Neznalý turista by sem mohl zajet v domnění, že narazí na čtyřhvězdičkový hotel. Už pár kroků za cedulí je ale jasné, že jde o zcela jiný svět.
Média často přinášejí dramatické zprávy o tom, jak je Chicago nebezpečným místem. Je pravda, že při posledním prodlouženém víkendu na začátku července se město dostalo až do titulků mezinárodních médií. Celkem bylo nahlášeno během čtyř dní 102 postřelených lidí, 15 z nich na následky zranění zemřelo. Většina střílení se ale odehrávala nejen v západní a jižní části města v okolí Englewoodu, ale i dalších oblastech jako Gartfield Park nebo Austin.
V televizích pak na otázky novinářů odpovídali zjevně frustrovaní policisté a prezident Donald Trump se nechal slyšet, že pošle do západní části města armádu.
Dvě tváře Chicaga
Osobně jsem si tu část od východu města na jihozápad projela na kole. Cyklistická stezka je velmi dobře upravená a lemuje krásné jezero Michigan.
Nejdříve jsem minula obrovské zalidněné pláže se stovkami barů a stánků. Pak Navy Pier, muzeum a planetárium. Teritoria se pak rovnala jako ve vrstvách. Nejdříve pláž Hispánců, pak pláže lépe situovaných Afroameričanů, až jsem narazila na tu jihozápadní část ztracených existencí a drogových dealerů. Tam jsou pláže skoro prázdné, s opuštěnými budovami, kde ale kdysi byly také restaurace. V kontrastu s tím je tu nádherná až nedotčená příroda.
Stezka pak náhle končí. Jsem jen přes ulici od Englewoodu, část, která je blíže jezeru, prý není tak nebezpečná, ale chudá je určitě. Čtyřpokojové byty nebo domy by na druhé straně stály miliony dolarů. Tady se prodávají za sto tisíc. Podobně je to s nájmem. Komu by se chtělo žít ve strachu, pokud k tomu není donucený okolnostmi nebo neblahou finanční situací!
Chicago má dvě rozdílné tváře, je to zřejmě výsledek tvrdého kapitalismu i vařícího se kotle mezinárodních kultur. Ve statistikách worldatlas.com nebo časopisu Forbes se v počtu vražd na sto tisíc obyvatel ale tohle větrné město nedostane ani do první desítky. V nich na prvním místě dominuje například méně populární Detroit ve státě Michigan nebo St. Louise ve státě Missouri.
Procházky chicagským Englewoodem však nemohu doporučit. I přesto, že jsem po úvodní adrenalinové situaci na poště neměla žádný problém. Navíc jsem tam strávila jen asi čtyři hodiny zrovna v době, kdy „špatní chlapíci ještě spí“.
Přivezla jsem si i dorty, které jsem nakoupila do zásoby, abych si naklonila místní a ti si se mnou povídali. Jen několik dní poté, kdy jsem si je s kávou vychutnávala k snídani v klidné, malebné chicagské čtvrti Roscoe Village, jsem četla v novinách o dalších zastřelených. A to jen pár bloků od pekařství Hnědý cukr.