Módní návrhář zasadil bílým rýčem třešeň
Píše se rok 1948. Staroměstské náměstí, kterému dominuje velká tribuna plná ministrů, se plní pochodujícími průvody. Všichni se usmívají a mávají.
„Pak ale šli sokolové. Muži svalnatí a pevní. Když šli kolem tribuny, zvolali s každým krokem: Beneš, Beneš, Beneš. Mávání a provolávání utichlo. Gottwald celý rudý strnul, Kopecký se nervózně ohlížel, Nosek ztvrdnul v obličeji, starý pán Nejedlý škubal hlavou a gestikuloval rukama,“popsal svůj zážitek ze sokolského sletu z roku 1948 Vladimír Machek.
Jeho vzpomínky tvoří jeden z textů takzvané Národní kroniky. Putovní výstavu o tomto pozoruhodném díle si mohou návštěvníci prohlédnout na náměstí Václava Havla. Tváře známé i neznámé shlížejí na kolemjdoucí z panelů. Fotografie zachycují některé z osobností, které do kroniky přispěly.
Spolupráce skupiny Senzační Senioři (SENSEN) fungující pod záštitou Nadace Charty 77 a Národního muzea dala vzniknout projektu, který má ambice stát se největším archivem malých i větších událostí. Zápisy do kroniky píší sami lidé, tak jak si je pamatují.
Mohou to být vzpomínky na velké události, stejně tak postřehy všedních dní. Jako příběh paní Ludmily Suché, členky SENSEN, která vzpomíná na nepovedené pálení slivovice. Dodnes to považuje za nejvzrušenější podzim ve svém životě.
„Já jsem něco připravovala k jídlu a najednou padla ohlušující rána a následoval hustý kouř a oheň šlehal z plátů na sporáku. Kamna se pravděpodobně roztopila víc než bylo záhodno a puklice z pařáku vyletěla z hrnce a s ní i vařící švestky, které se na kamnech začaly pálit a zlihovatělé i hořet. V tu chvíli bylo znovu vymalováno, protože švestky lítaly po zdech i po stropě i po podlaze. Inu, tlak byl veliký.“
Národní kronika tak vskutku není strohým výčtem historických událostí, naopak každý z příspěvků dýchá svým vlastním kouzlem. Vedle doplnění našich dějin o subjektivní obrazy minulé doby má kronika sloužit i současné generaci. Má Japonskou třešeň, která na jaře kvete sytě růžovými květy, zasadil včera v trojské botanické zahradě módní návrhář Manolo Blahnik. Stal se tak 76. osobností, která v rámci projektu Kořeny osobností zanechala v podobě vysazené rostliny odkaz dalším generacím. Malý strom, který dorůstá maximálně do šesti metrů, prý Blahnika inspiroval v jeho tvorbě. Dal třeba vzniknout saténovým kozačkám osázeným fuchsiovými bambulkami a křišťály Preciosa, vytvořeným pro výstavu The Art of Shoes, která je od včerejška přístupná v Museu Kampa a kvůli níž Blahnik do Prahy přijel. „Miluji českou kulturu a je pro mě splněným snem vrátit se do země, jíž jsem také součástí. Návrat pro mě představuje jakousi osobní cestu, během které poznávám své kořeny a zároveň dostávám šanci zasadit je zpět do české země ve formě svého oblíbeného stromu. Ten bych chtěl věnovat svému otci,“uvedl. (ČTK)