Tady hodní moc nevyhrávají
S Janem Železným o svěřencích ve finále: proč i věčný optimista ví, že každý jednou zažije pád.
Miroslav Němý reportér MF DNES na MS v Londýně
oslední hodiny, poslední minuty – a pak máte prodat vše, co ve vás je. Jan Železný to v oštěpu uměl nejlépe v historii, i proto svoji oštěpařskou partu přivezl do Londýna až dva dny před kvalifikací.
„Eliminují se tím stresy na místě. Je to obrovská výhoda,“tvrdí.
Loni v červnu oslavil padesátku, figuru má skoro stejnou jako za kariéry, ale to nejpodstatnější se skrývá v jeho mysli; nikdo oštěpu nerozumí lépe než on. Do sobotního finále prošli dva ze čtyř jeho svěřenců, Jakub Vadlejch a Petr Frydrych. Každý tak odlišný, oba s trenérovou nezlomnou důvěrou: „S někým, komu nevěřím, bych pracovat nemohl.“
Oštěp kvalitou zase roste, čekají se velké věci. Těší vás to?
Na jednu stranu je po hubenějších letech bezvadné, že jde nahoru, je čím dál populárnější – ale taky je těžší a těžší se nahoře udržet. Koukal jsem na finále a říkal si: To je docela mazec. 13 lidí, ale z 10 států. Trinidad, Indie, Keňa… Je dobře, že už je z oštěpu globální disciplína, to hodně pomáhá popularitě.
Zrodí se ve finále velehod?
To je těžké říct. Pole je vyrovnané; bude potřeba takových 88 metrů, aby člověk mohl pomýšlet na medaili. Myslím, že to kluci v hlavě mají. Záleží i na tom, jak se budou vyvíjet úvodní pokusy. Pokud někdo hodí daleko, vyvine strašný tlak na ostatní. Pak to může být zajímavé.
Uspějí v globální bitvě i Češi?
Kuba Vadlejch ukazuje, že se pořád zlepšuje po psychické stránce. Hodně na sobě pracuje, díky penězům od ČOV jsme sem vzali i psycholožku. Někteří potřebují roky, aby se všechno dalo dohromady. Pak je to najednou o jednom dni, o jednom závodu – a ten je tady.
Vadlejch by se měl bít o medaili.
Věřím tomu, že se chytí na začátku. Formu má, sám mi to říká. Souhlasil s tím, že takhle blbě jako v kvalifikaci 83 metrů ještě nehodil. Je letos stabilní. Pokud zůstane zdravý, devadesátku určitě přehodí. Nevím, jestli tady, ale potenciál v sobě má.
Zato Frydrych, to je jiná story.
Po sedmi letech se zase chytil; s tím by měl do finále jít. Může pořád předvést velký výkon. Je to otevřené, bude to strašně těžký závod. Kluci letos házejí úžasně, nejen Němci.
Oběma Čechům cesta do elity trvala. Potřebovali trpělivost, že?
A teď ještě udělat další krok! Kuba roste; když zůstane zdravý, věřím, že to prodá. Přijde to, o tom jsem přesvědčený. V tomhle jsem věčný optimista. A Petrovi věřím taky. On je typ hodného kluka, někdy zbytečně moc. Tady hodní moc nevyhrávají a v ženském sportu speciálně, tam vítězí vyloženě typy, co mají strašně silnou mentalitu. U něj jde o sebedůvěru – a myslím, že ji teď má. Že se zase našel.
Oba jsou hodně odlišní. Vyžadují také odlišný přístup?
Asi jo, ale moc to nehrotím. Sice občas říkají, že jsem přísný, ale dokázal bych být tisíckrát přísnější. Nemusím to dělat. Oni to vědí, ale chtějí být dobří. Proto jsem s nimi tři měsíce v Africe, i když je to čím dál těžší, čím dál víc mě nebaví se někam plahočit. Jenže tihle lidi za to stojí.
Frydrych v kvalifikaci hodil 86,22 po dlouhé době. Věřil jste mu?
Vždycky. Nemohl bych pracovat s lidmi, jimž bych nevěřil. Nemyslím to tak, že musí házet daleko – ale že dělají to, co mají, a dělají pro to všechno. To je pro mě důležitější. Petr v sobě výkonnost má. Když se to nepovede, je zklamaný on i já, ale jede se dál. Znám realitu sportu.
Čím dál víc mě nebaví se plahočit někam na tři měsíce do Afriky, je to čím dál těžší. Jenže tihle lidi mi za to stojí.
Jaká je?
Už dostat se na mistrovství světa je složité, jenže u nás se na to kouká z jiného pohledu. Jede sem 32 oštěpařů, v jiné disciplíně daleko víc. Medaile jsou třešnička a jejich držitelé oslavovaní, ale to by z mého pohledu měli být i ti, co sem přijeli. Je to náš výkvět. Nic lepšího nemáme.
Oštěp je česká zásobárna medailí, ale mistr světa Vítězslav Veselý nyní vypadl v kvalifikaci, trápil se. Odvrácená tvář úspěchu?
Ale takhle to ve sportu prostě chodí. Nikdo se tomu časem nevyhne. Věk, zranění, jiné okolnosti… Jdete nahoru a jde o to, jak dlouho se tam udržíte. Pak přijde pád. Vždycky přijde. Po zranění se třeba ještě jednou vyškrábete, ale potom jste mrtvej – a jdete pryč úplně. Takový je život. Bohužel.
Jak jste to měl vy?
Odešel jsem naštěstí s medailí, ale tři roky předtím jsem se trápil. Nechce se vám to ukončit, ale pak zjistíte, že to nejde. A musíte jít.
Je z oštěpu disciplína, v níž se do finále světového šampionátu dostanou nejlepší z kvalifikace – a vždy vyhrají Němci?
Kde jinde než v Anglii se hodí parafráze výroku místní legendy Garyho Linekera. Londýn, Olympijský stadion, sobota, 21.15: je tu velké oštěpařské finále a tahle dvojice ční jako mrakodrap Shard nad Temží. Olympijský šampion Thomas Röhler má letos hozeno 93,90, Johanes Vetter 94,44.
„Je to vzrušující. Před pár lety bylo hubené období, moc lidí nebylo schopných devadesátku odpalovat. Teď umístění na pódiu podražila,“říká Petr Frydrych, s Jakubem Vadlejchem český zástupce ve finálové třináctce.
Může padnout i nejdelší hod dějin MS, 92,66 metru Jana Železného? „Ale jo, klidně,“usměje se on. „To je jen rekord šampionátu. To zase tak moc nemrzí.“
Na jeho výkon dějin 98,48 nemá zatím asi ani tohle báječné duo z Jeny a Drážďan. Železný čeká medaili za výkon okolo 88 metrů. Němci jsou favority a říkají to nahlas: „To je typologie národů. U nás se o tomhle moc nemluví; někdo něco řekne a lidi pak přemýšlejí: Měl radši držet hubu. V sebevědomí musíme dozrát.“
Vetter prošel kvalifikací ladně, Röhler kostrbatěji. „Ve finále může být vše jinak,“ví Železný a oceňuje rivalitu u západních sousedů: „To, že jsou závodníky ze stejné země, je tlačí dopředu. Nikdo nechce být doma dvojka, zvlášť když má hozeno 90 metrů.“
Tak daleko hodlají oštěpy metat i dnes, což jim hodlá zkazit jedenáctka rivalů. Včetně dvou Čechů.