Americké zatmění

Ameriku požírá a sráží hysterie a něco ještě mnohem horšího. Když vidíte, jak přes noc zmizely čtyři sochy v Baltimoru, už víte, jak po roce 1948 mizely pomníky TGM.

Claytona Cartera neznáte. George Jenningse také ne. Carter před pár dny zastřelil Jenningse. Dvě rány do hlavy po řadě hádek. Byli sousedé. Carter byl fanatický odpůrce prezidenta Trumpa, předzahrádku měl plnou protitrumpovských plakátů. Jennings byl trumpovec do morku kostí.

Byla to jen lokální zpráva z Pensylvánie, zapadlá, nepřebíraná. Umíte si ale představit ten šrumec, kdyby to s tou střelbou bylo naopak a trumpovec chladnokrevně odpráskl antitrumpovce?

Tím nechci vlastně nic říkat, jen mám sílící pocit, že něco není v pořádku.

Amerika připomíná samu sebe v roce 1968 a Charlottesville a kácení soch to ještě zesílily. Je nezvladatelná, rozhádaná a nesmiřitelná. Tehdy to však bylo pro dobrou věc, kdežto dnešní hněv je tady především sám pro sebe. Tehdejší hněv ji zlepšil a posunul, ten dnešní ji požírá a sráží.

Skoro všechno se teď koncentruje na Donalda Trumpa, ten je však otloukánkem v zastoupení. Střet je o něčem větším.

Samozřejmě, Trump měl hned odsoudit neonacisty a zastánce bílé nadvlády, protože pro pochodování s haknkrajcem, hajlování a řvaní „Židi nás nenahradí“nemá být v Americe místo.

Jenže to přece není všechno. Vše se scvrklo jenom na tento výsek, ale Charlottesville má očividně mnohem víc rovin. Například tam byl také muž, který si na bílé rasisty přinesl primitivní plamenomet. Noviny s ním hovořily tónem, jako by právě zachránil dítě z hořícího domu.

Problém je v tom, že když Trump řekne, že tvrdé jádro krajní levice v Charlottesville nemá bijcům krajní pravice co vyčítat, schytá to, jako by právě on byl tím, kdo tam to dítě hodil. Ale ti lidé tam byli. Jenže Amerika je příliš naučená říkávat to, co si myslí, že se má říkat.

Velká sanitární éra

Je to změněná země. Když člověk viděl, jak suverénně se v Charlottesville řadili náckové s hákovými kříži, měl z toho husí kůži. Problém je, že u toho se obvykle končí. Ale pokračujme: když totiž člověk viděl, s jakou zlobou lidé kopou v Durhamu do sochy, kterou strhli na zem, měl z toho taky husí kůži. Taková nenávist.

Sochy, které jsou najednou strhávány, jsou koncentrací toho všeho. Když se dozvíte, že v Baltimoru přes noc strhli čtyři, už víte, jak po roce 1948 mizely pomníky TGM.

Amerika prochází rychlou změnou. Rutinní je vinit Trumpa, že svým příchodem vytáhl krajní pravici z kanálu. Ale úplně stejně Trump svou existencí energetizoval krajní levici a aktivisty, kteří jdou na věc s tálibánským fanatismem. Mají pocit, že bojují proti konci světa a zachrání ho jen tehdy, když život půjde podle jejich představ. Tenhle požár zachvacuje Ameriku a sochy jsou názorným příkladem. Podívejte: „Sochy konfederačních velitelů v Richmondu jsou součástí našeho národního dědictví,“řekl guvernér Virginie Terry McAuliffe před dvěma roky. A co říká teď? „Musí být odstraněny, protože podněcují nenávist, rozdělení a násilí.“

To je tedy rychlost, hotový fičák, zvlášť když ty sochy tam stály celý věk. Teď padají, historie a životopisy se tryskem přepisují. Najednou Amerika kouká, jaké pacholky respektovala. Ale není to tím, že by země postupně dospěla k prozření. Zdá se, že řada Američanů je připravena vést druhou občanskou válku a využít tu první jako záminku.

O. K., ale z toho plyne pár nepříjemných vyhlídek. Jestliže chtějí odstartovat svou Velkou sanitární éru, měli by počítat s tím, že sochami jižanských generálů to neskončí. Jestli chtějí být metaři zásadoví, ani by to neměli připustit.

A co Bizoní vojáci?

Když už se tak hezky rozjedou, měli by chtít i rozpuštění Demokratické strany. To byla přece strana otrokářů. Že už je tahle část její minulosti dávno mrtvá? Ale generál Lee přece taky.

Nebo tohle. Kdo napsal, že „všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni“? Tahle věta je z americké ústavy, kterou napsal Thomas Jefferson. Hezká slova, ale Jefferson byl otrokář až na půdu. Nechával běžně bičovat hochy od deseti let, kteří pracovali v jeho šroubovně, aby makali jako šrouby. Spočítal si, že každý nově narozený otrok mu bude vynášet čtyři procenta ročně. A když mu jeho umírající přítel a spolubojovník z války o nezávislost Kosciuszko odkázal jmění, aby za ně nakoupil svým otrokům půdu a nástroje, dal jim svobodu a zbytek peněz si nechal jako odškodné, Jefferson si propočítal, že se mu to nevyplatí, a dědictví odmítl. I za své černochy. Skončilo to tak, že když zemřel i Jefferson, rodiny otroků byly rozprodány. Ne stylem jedna rodina tam a druhá tam. Bylo to stylem otec tam, matka jinam, dcera onam, syn neznámo kam.

Když už se tedy bourají sochy a přejmenovávají ulice, neměl by se logicky zbourat Jeffersonův památník ve Washingtonu? A co přejmenovat Jefferson City, hlavní město Missouri? Pak už je na řadě jen hlavní město Washington, protože George Washington byl taky otrokář.

Rozpálení Američané by měli vědět, že ani tím to neskončí. Přijde další kolo. Podívejte se jak. Například v největší americké základně Fort Bliss v Texasu byla donedávna ulice generála Lee. Teď byl odhalen jako padouch, tak ji přejmenovali na ulici Bizoních vojáků. Chyba, velká chyba. I když to zní tak pokrokově: Bizoní vojáci byla totiž přezdívka prvního kavaleristického pluku složeného z černochů.

To jméno dostali podle svých kudrnatých vlasů. Indiánům tím černoši připomínali srstí porostlé bizoní hřbety. Potud pořád dobré.

Problém je, že indiáni tak pojmenovali černošské bojovníky během indiánských válek, kdy se i tihle kavaleristé podíleli na masakrech Apačů, Komančů a Siouxů, protože proti všem bojovali.

Tak uvidíme, co bude, až ta americká hysterie probere i indiány.