Pod platanem: před 25 lety začal konec Československa
Budova v Karlovarské ulici teď svítí do okolí. Pod novou šedo-bílo-žlutou obálkou je původní okrová fasáda. Ředitelka školy Eva Typlová Komárková nemá při debatě o nové podobě školy daleko k slzám a mluví třesoucím se hlasem. Ne však proto, že by se jí nová škola nelíbila.
„Jak teď všichni školu kritizují, nás poškozuje jako vzdělávací instituci. Desítky let se do budovy neinvestovalo a teď to kritizují lidé, kteří uvnitř nebyli, o škole nic nevědí a doteď ani nevědí, kde Žehrovice jsou. Když se položí vedle sebe dvě fotky, tak je to rozdíl veliký, ale nikdo už neviděl tu původní fasádu – dvakrát předělávanou a přestavovanou – zblízka. Drolila se, každé okno bylo jiné, děti nemohly vcházet hlavním vchodem, protože se rozpadal,“popisuje ředitelka.
Je pravda, že ze třinácti milionů korun fasáda stála minimum. Většinu spolykala statika stropu, sanace vlhkosti, rozvody tepla a vzduchotechniky, natažení nové elektroinstalace a vybudování plynové kotelny.
„Mně by se také líbilo hrát si s fasádou a s detaily, ale je to o penězích,“vysvětluje projektant. Rovná fasáda podle něj byla nejlevnější a vše se stihlo za prázdniny. Tak aby škola se 144 žáky mohla normálně za týden začít fungovat.
Starostka Soňa Černá přestavbu podobně hájí. „Na stavebním úřadě v Kladně nám k projektu dali vyjádření, že nepotřebujeme stavební povolení, protože jde o zateplení a výměnu oken. Tím projekt odsouhlasili,“
MArkétA LAnkAšovÁ redAktorkA MF DNES
Pokud bychom hledali začátek konce společné československé historie, mohli bychom si zvolit několik dat, ale 26. srpen 1992 má oproti jiným převahu. Před 25 lety se lidé v Československu poprvé dozvěděli, že se rozdělí na dva státy a že k tomu dojde hned po silvestrovských oslavách.
Jednání o tom, co s Čechy a Slováky bude, měli v režii tehdejší vlády a premiéři Václav Klaus a Vladimír Mečiar. Navíc s delegacemi poslanců svých stran – tedy ODS a HZDS.
„Brněnská vila Tugendhat byla zvolena jako diplomatická půda. Jednat nechtěli ani v Bratislavě, ani v Praze. Takže volba padla na město uprostřed,“vzpomíná tehdejší brněnský primátor Václav Mencl, který připravoval vilu pro jednání.
Zajímavé je, že úřednicí, která má Kamenné Žehrovice a stavební řízení na starosti, je Marcela Millerová. Manželka projektanta Millera. „Já jsem to vyjádření ale nepsala, nemůžu se vyjadřovat k projektům svého manžela. Pode mě jen spadají Kamenné Žehrovice. Budova ale není kulturní památka a není ani v památkové zóně,“vysvětluje Millerová, proč se úřad rekonstrukcí nezabýval a nevyjadřoval se k ní třeba městský architekt.
Miller totiž není architekt, ale jen autorizovaný projektant, tedy člověk, kterému stačí středoškolské vzdělání, aby mohl kreslit projekty a vyřizovat na úřadech jejich povolení.
Václav Klaus sám zvolil vilu jako místo schůze. Kvůli teplému počasí se nakonec rozhodl, že s Vladimírem Mečiarem bude hovořit v zahradě. „Nachystali jsme stolky a židle pod vzrostlý platan tak, aby pánové mohli sedět ve stínu,“dodává hostitel. Jednání mezi čtyřma očima v netypickém prostředí se protáhlo asi na tři hodiny.
Vila Tugendhat v devadesátých letech ještě nebyla ve stavu, aby mohla přijímat veřejnost. „Interiér je jeden propojený prostor. Není tam místnost, kde by mohla probíhat jednání za zavřenými dveřmi. Proto ani novináři nemohli jít dovnitř a museli čekat venku před vilou,“popisuje Mencl.
Samotné rozhovory jsou tak zahaleny tajemstvím. Neexistují žádné zápisy nebo záznamy jednání. „Je velká škoda, že toho z jednání moc nevíme. Dodnes máme ve Studijním a dokumentačním centru detailně
V jednom se s ním shoduje i projektant Jaroslav Satranský, kterého si obec najala, aby pro ni zorganizoval výběrové řízení právě na rekonstrukci školy. Chybějí peníze, a tak fasády vypadají přesně jako ta na žehrovické škole často. „Zdobivé věci se vybourají a po zateplení se popsané průběhy jiných, třeba méně významných schůzek. Ale toto ne,“posteskla si ředitelka vily Tugendhat Iveta Černá.
Jediné fotografie, které se podařilo získat, jsou vyfocené přes plot, z keřů nebo z terasy okolních domů. „Rychle jsem fotil, ale stihl jsem jen asi deset snímků. Cvakání spouště mě prozradilo, takže za chvíli u mě byli dva hoši z ochranky a vypoklonkovali mě pryč,“vzpomínal už dříve fotograf Jef Kratochvíl.
Politici před novináře nakonec předstoupili až pozdě v noci a oznámili, že 1. ledna 1993 se československý stát rozdělí na dva samostatné.
KolÁčky pro KlAuse
Na organizaci jednání v brněnské vile vzpomíná i obchodní ředitel Hotelu International Brno Michal Řičánek. Na starosti měl občerstvení pro desítku politiků a celkem stovku hostů. „Zvláštním požadavkem byla objednávka velkého množství buchet a koláčů. Sladké pečivo vilu doslova provonělo,“líčí Řičánek.
Tým hotelu mnoho zkušeností s cateringem na podobných akcích podle Řičánka neměl. Z dnešního pohledu se mu zdá tehdejší domácká atmosféra úsměvná. „Catering se od té doby velmi posunul. Balíček koláčů ale Václavu Klausovi dáváme darem dodnes, kdykoli k nám zavítá,“prozrazuje obchodní ředitel.
I přes snahu zajistit pohodovou atmosféru ale Mencl ujišťuje, že politická vyjednávání se nesla ve věcném duchu. „Politici u vyjednávání moc kamarádi nebyli. Vedli tvrdé a náročné diskuse,“říká.
Poklidný rozpad státu vnímá i historik Michal Stehlík, který se specializuje na moderní české a slovenské dějiny. „Nebyla zde tradice etnické nesnášenlivosti ani náboženských rozbrojů, svým způsobem oba národy žily ve společném státě tak jako tak vedle sebe, o tom svědčí třeba obrovská neznalost Slovenska ze strany nových politických elit. Ze všech těchto důvodů byl rozpad poklidný a na základě dohod,“říká Stehlík s tím, že ve světě se rozpad Československa předkládá jako typický příklad mírového a nekonfliktního rozdělení.
Názory na osud republiky se ale různily. Zatímco česká společnost se klonila ke společnému státu, Slováci si primárně nepřáli rozdělení, ale silnější postavení Slovenska.
„Pro Čechy bylo Československo přirozeným a automaticky vnímaným státem, zatímco Slováci chtěli jasně definovanou roli s výraznější samostatností – a to nejen správou části republiky, ale i mezinárodní viditelnost. To šlo jednoznačně proti celistvosti. Na jedné straně pak po volbách stál český pragmatismus ODS oproti emotivní národní logice HZDS,“dodává Stehlík.